SLOKA 40
tvad avagamī na vetti bhavad-uttha-śubhāśubhayor
guṇa-viguṇānvayāṁs tarhi deha-bhṛtāṁ ca giraḥ
anu-yugam anv-ahaṁ sa-guṇa gīta-paramparayā
śravaṇa-bhṛto yatas tvam apavarga-gatir manu-jaiḥ
tvat — Tebe; avagamī — ten, kdo zná; na vetti — nehledí; bhavat — z Tebe; uttha — povstávajícího; śubha-aśubhayoḥ — příznivého a nepříznivého; guṇa-viguṇa — dobrého a špatného; anvayān — atributům; tarhi — následnĕ; deha-bhṛtām — vtĕlených živých bytostí; ca — také; giraḥ — slova; anu-yugam — v každém vĕku; anu-aham — každý den; sa-guṇa — ó Ty, jenž oplýváš vlastnostmi; gīta — pronášení; paramparayā — řetĕzem posloupnosti; śravaṇa — nasloucháním; bhṛtaḥ — předávané; yataḥ — díky tomu; tvam — Ty; apavarga — osvobození; gatiḥ — svrchovaný cíl; manujaiḥ — lidskými bytostmi, potomky Manua.
Když osoba realizuje Tebe, již se nestará o své štĕstí a neštĕstí povstávající z minulých zbožných a hříšných činů, neboť toto štĕstí a neštĕstí řídíš pouze Ty. Tento realizovaný oddaný také nehledí na to, co o nĕm říkají obyčejné živé bytosti. Každý den si plní uši Tvou slávou, kterou v každém vĕku pronáší nepřerušená posloupnost Manuových potomků, a tak se Ty stáváš jeho svrchovaným osvobozením.
Verš 39 jasnĕ uvádí, že neosobní asketové budou trpĕt zrození za zrozením. Nĕkdo se může zeptat, je-li toto utrpení spravedlivé, neboť asketovo postavení by ho mĕlo utrpení zbavit, ať má či nemá postoj oddanosti. Śruti-mantra uvádí: eṣa nityo mahimā brāhmaṇasya na karmaṇā vardhate no kanīyān: „Trvalá sláva brāhmaṇy nikdy nevzrůstá ani neklesá následkem jakýchkoliv jeho činností.“ (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 4.4.23) Zosobnĕné Védy předkládají tuto modlitbu, aby tuto námitku vyvrátily.
Neosobní jñānī a yogī nejsou kvalifikovaní pro úplné vysvobození od reakcí karmy – toto privilegium je vyhrazeno pouze tvad-avagamīm, čistým oddaným neustále se vĕnujícím naslouchání a opĕvování námĕtů o Osobnosti Božství. Oddaní se svým nepolevujícím vĕdomím Kṛṣṇy pevnĕ drží lotosových nohou Nejvyššího Pána, a tak se nemusí přísnĕ držet védských obřadních předpisů a zákazů. Mohou bez obav přehlížet zdánlivé dobré a špatné reakce činnosti, kterou konají pouze pro potĕšení Nejvyššího Pána, a stejným způsobem mohou ignorovat vše, co o nich mohou říkat ostatní, ať jde o chválu nebo odsouzení. Pokorný vaiṣṇava pohroužený v radosti saṅkīrtanu, oslavování Pána, se pramálo stará o chválu své osoby, kterou považuje za mylnou, a šťastnĕ přijímá jakoukoliv kritiku, neboť ji považuje za patřičnou.
Osoba získá autorizované opĕvování slávy Nejvyššího Pána vĕrným nasloucháním „synům Manua“, žákovské posloupnosti svatých vaiṣṇavů sestupující skrze vĕky. Tito mudrci správnĕ následují příklad Svāyambhuvy Mana, praotce lidstva:
ayāta-yāmās tasyāsan
yāmāḥ svāntara-yāpanāḥ
śṛṇvato dhyāyato viṣṇoḥ
kurvato bruvataḥ kathāḥ
„I když se jeho dlouhý život, který trvá jednu manvantaru, postupnĕ chýlil ke svému konci, nežil nadarmo, neboť se neustále vĕnoval naslouchání a rozjímání o zábavách Pána, jejich sepisování a opĕvování.“ (Bhāg. 3.22.35)
Dokonce i když začínající oddaný poklesnĕ z úrovnĕ správného chování vlivem svých minulých zlozvyků, dokonale milostivý Pán ho nezavrhne. Pán Śrī Kṛṣṇa uvádí:
tair ahaṁ pūjanīyo vai
bhadrakṛṣṇa-nivāsibhiḥ
tad-dharma-gati-hīnā ye
tasyāṁ mayi parāyaṇāḥ
kalinā grasitā ye vai
tesāṁ tasyām avasthitiḥ
yathā tvaṁ saha putraiś ca
yathā rudro gaṇaiḥ saha
yathā śrīyābhiyukto ’haṁ
tathā bhakto mama priyaḥ
„Pro ty, kdo žijí v Bhadrakṛṣṇĕ (okrese Mathury), jsem cílem veškerého uctívání. I když obyvatelé toho místa správnĕ nerozvíjejí náboženské zásady, které by se mĕly ve svaté zemi dodržovat, přesto rozvinou oddanost ke Mnĕ jen díky tomu, že tam žijí. I když se octnou v sevření Kaliho (přítomného vĕku hádky), získají zásluhy za to, že na tomto místĕ žijí. Můj oddaný, který žije v Mathuře, je Mi stejnĕ drahý jako ty (Brahmo), tvoji synové – Rudra a jeho následovníci – bohynĕ Śrī a Já sám.“
Śrīla Śrīdhara Svāmī se modlí:
avagamaṁ tava me diśa mādhava
sphurati yan na sukhāsukha-saṅgamaḥ
śravaṇa-varṇana-bhāvam athāpi vā
na hi bhavāmi yathā vidhi-kiṅkaraḥ
„Ó Mādhavo, prosím dovol mi Tĕ poznat, abych již dále nebyl zapleten v hmotných požitcích a bolesti. Nebo mi prosím dej chuť naslouchat o Tobĕ a opĕvovat Tĕ, což je stejnĕ dobré. Tak již nebudu otrokem obřadních předpisů.“