SLOKA 41
dyu-pataya eva te na yayur antam anantatayā
tvam api yad-antarāṇḍa-nicayā nanu sāvaraṇāḥ
kha iva rajāṁsi vānti vayasā saha yac chrutayas
tvayi hi phalanty atan-nirasanena bhavan-nidhanāḥ
dyu — nebes; patayaḥ — vládci; eva — dokonce; te — Tvému; na yayuḥ — nemohou dospĕt ke; antam — konci; anantatayā — protože jsi neomezený; tvam — Ty; api — dokonce; yat — nichž; antara — uvnitř; aṇḍa — vesmírů; nicayāḥ — množství; nanu — vskutku; sa — spolu s; āvaranāḥ — jejich vnĕjšími pokryvy; khe — na obloze; iva — jako; rajāṁsi — zrnka prachu; vānti — poletují; vayasā saha — s kolem času; yat — protože; śrutayaḥ — Védy; tvayi — v Tobĕ; hi — vskutku; phalanti — nesou ovoce; atat — toho, co se liší od Absolutní Pravdy; nirasanena — odstranĕním; bhavat — v Tobĕ; nidhanāḥ — jejichž konečný závĕr.
Jelikož jsi neomezený, ani vládci nebes ani Ty sám nemůžete nikdy dospĕt ke konci Tvé slávy. Nesčetné vesmíry, každý uzavřený ve svém pokryvu, pohání kolo času, aby v Tobĕ putovaly jako zrnka prachu poletující po obloze. Śruti, jež následují metodu vylučování všeho, co je oddĕlené od Nejvyššího, dosáhnou úspĕchu, když Tĕ vyjeví jako svůj konečný závĕr.
VÝZNAM: Nyní, ve své poslední modlitbĕ, zosobnĕné Védy uvádĕjí závĕr, že všechny śruti svými různými doslovnými a jinotajnými odkazy v konečném smyslu popisují totožnost, osobní vlastnosti a schopnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Upaniṣady Ho oslavují bez konce: yad ūrdhvaṁ gārgi divo yad arvāk pṛthivyā yad antarā dyāvā-pṛthivī ime yad bhūtaṁ bhavac ca bhaviṣyac ca. „Má milá dcero Gargy, Jeho vznešenost zahrnuje všechno nad námi v nebesích, všechno pod povrchem Zemĕ, všechno mezi nebesy a Zemí a všechno, co kdy existovalo, existuje nyní či kdy bude existovat.“ (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 3.8.4)
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura předkládá tento rozhovor mezi Pánem Nārāyaṇem a zosobnĕnými Védami v zájmu osvĕtlení významu této závĕrečné modlitby śruti: Védy řekly: „Pán Brahmā a ostatní vládci nebeských planet ještĕ nedospĕli ke konci Tvé slávy. Co potom můžeme dĕlat my, neboť jsme ve srovnání s tĕmito velkými polobohy nepatrné?“
Pán Nārāyaṇa odpovĕdĕl: „Ne, vy śruti jste obdařeny vznešenĕjším pohledem než polobozi vldánoucí tomuto vesmíru. Budete schopny dosáhnout konce Mé slávy, pokud nyní nepřestanete.“
„Ani Ty však nemůžeš nalézt svůj vlastní konec!“
„Je-li tomu tak, co máte na mysli, když Mĕ nazýváte vševĕdoucím a všemocným?“
„Máme za to, že máš tyto rysy díky samotné skutečnosti, že jsi neomezený. Jestli nĕkdo nezná nĕco, co ani neexistuje, jako králičí roh, jistĕ to nijak nesnižuje jeho vševĕdoucnost, a pokud nedokáže takovou ne-entitu nalézt, neomezuje to jeho všemocnost. Jsi tak nezmĕrný, že se v Tobĕ vznáší množství vesmírů. Každý z tĕchto vesmírů je obklopen sedmi pokryvy z hmotných prvků a každý z tĕchto soustředných obalů je desetkrát vĕtší než ten v nĕm. Ačkoliv nemůžeme plnĕ popsat pravdu o Tobĕ, naše existence se stává dokonalou prohlášením, že Ty jsi ten pravý námĕt Véd.“
„Proč však vypadáte nespokojenĕ?“
„Jelikož ve Védách Śrīla Vyāsadeva popsal transcendentální existenci Brahmanu, Paramātmy a Bhagavāna pouze stručnĕ. Když vidĕl potřebu rozvést svůj popis Nejvyššího, rozhodl se soustředit na téma Brahmanu, neosobního aspektu Nejvyššího známého jako tat („to“) tím, že vysvĕtlil Brahman negací všeho, co se od Nĕj liší. Tak jako na poli, kde byla shodou okolností vysypána truhla s drahokamy, lze drahokamy nalézt odstranĕním nežádoucích kamenů, vĕtví a odpadu, ve viditelné říši Māyi a jejích výtvorů lze Absolutní Pravu nalézt vylučovacím procesem. Jelikož my Védy nemůžeme vyjmenovat každou hmotnou kategorii, individuální bytost, kvalitu a pohyb ve vesmíru od počátku do konce času a protože pravda o Brahmanu, Paramātmĕ a Bhagavānovi by stále zůstala nedotčena, i kdybychom popsali všechny tyto vĕci a následnĕ je odvrhli, nikdy neočekáváme, že tímto zkoumáním dosáhneme Tvé konečné definice. Pouze Tvou milostí můžeme učinit jistý pokus přiblížit se k Tobĕ, svrchovanĕ nepřístupné Absolutní Pravdĕ.“
Je mnoho výroků śruti, které fungují jako atan-nirasanam, process rozlišování Nejvyššího ode všeho nižšího. Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad (3.8.8) například uvádí: asthūlam anaṇu ahrasvam adīrgham alohitam asneham acchāyam atamo 'vāyv anākāśam asaṅgam arasam agandham acakṣuṣkam aśrotram agamano 'tejaskam aprāṇam asukham amātram anantaram abāhyam. „Není to velké ani malé, krátké ani dlouhé, horké ani chladné, ve stínu ani v temnotĕ. Není to vítr ani éter. Není to ve styku s ničím a nemá to chuť, vůni, oči, uši, pohyb, energii, životní vzduch, požitek, rozmĕr, vnitřek či vnĕjšek.“ Kena Upaniṣad (3) prohlašuje: anyad eva tad viditād atho aviditād adhi: „Brahman se liší od toho, co je známé a také od toho, co je ještĕ třeba poznat.“ A Kaṭha Upaniṣad (2.14) praví: anyatra dharmād anyatrādharmād anyatrāsmāt kṛtākṛtāt: „Brahman je mimo dosah náboženství a bezbožnosti, zbožné a bezbožné činnosti.“
Podle zásady jazykovĕdy a logiky nemůže být negace neomezená: musí existovat nĕjaký pozitivní protĕjšek, který neguje. V případĕ védského důkladného atan-nirasanam, popření, že cokoliv hmotného je absolutnĕ skutečné, je protĕjškem Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Śrī Kṛṣṇa.
Śrīla Śrīdhara Svāmī se modlí:
Śrīla Śrīdhara Svāmī prays:
dyu-patayo vidur antam ananta te
na ca bhavān na giraḥ śruti-maulayaḥ
tvayi phalanti yato nama ity ato
jaya jayeti bhaje tava tat-padam
„Nebeští bohové neznají Tvůj konec, ó nekonečný Pane, a neznáš jej ani Ty. Jelikož transcendentální slova prvotřídních śruti se stanou plodnými tím, že Tĕ odhalí, klaním se Ti. Uctívám Tĕ tedy jako Absolutní Pravdu slovy: ,Sláva Tobĕ! Sláva Tobĕ!̀“