Pán Brahmā, Pán Viṣṇu a Pán Śiva mohou udĕlit nebo zadržet požehnání, ale zatímco Pán Brahmā a Pán Śiva jsou velmi rychle uspokojeni nebo rozhnĕváni, Pán Viṣṇu není. O tom védská literatura vypráví tento příbĕh: Kdysi se démon Vṛka zeptal Nārady, který bůh je nejrychleji uspokojen, a Nārada odpovĕdĕl, že Pán Śiva. Vṛkāsura tedy odešel na svaté místo zvané Kedāranātha a začal uctívat Pána Śivu kusy vlastního masa v podobĕ obĕtin vkládaných do ohnĕ. Śiva se však nezjevil. Vṛka se tedy rozhodl spáchat sebevraždu useknutím si své hlavy. V posledním okamžiku se Pán Śiva zjevil z obĕtního ohnĕ a zadržel ho, přičemž démonovi nabídl jakékoliv požehnání si vybere. Vṛka řekl: „Nechť zemře každý, koho hlavy se dotknu rukou.“ Pán Śiva byl zavázán tuto žádost splnit a zlotřilý Vṛka se ihned pokusil požehnání vyzkoušet položením ruky na pánovu hlavu. Vylekaný Śiva uprchl, aby si zachránil život. Utekl až na nebesa a k vnĕjším hranicím svĕta smrtelníků. Nakonec dospĕl na planetu Śvetadvīp, kde sídlí Pán Viṣṇu. Pán zdálky spatřil zoufalého Śivu, promĕnil se v mladého studenta a přišel k Vṛkāsurovi. Sladkým hlasem démona oslovil: „Můj milý Vṛko, prosím odpočiň si chvíli a řekni Nám, co zamýšlíš udĕlat.“ Vṛku Pánova slova okouzlila a vyjevil vše, co se stalo. Pán řekl: „Od té doby, co Pána Śivu proklel Prajāpati Dakṣa, podobá se masožravému skřetovi. Nemĕl bys mu tedy vĕřit. Radĕji jeho požehnání vyzkoušej položením své ruky na svou hlavu.“ Pošetilý démon zmatený tĕmito slovy se dotkl vlastní hlavy, která se ihned roztříštila a spadla na zem. Z nebe zaznĕly výkřiky „Vítĕzství!“ „Poklony!“ a „Výbornĕ!“ a všichni polobozi, mudrci, nebeští předkové a Gandharvové blahopřáli Nejvyššímu Pánu tím, že Ho zasypávali kvĕtinami.