SLOKA 5
harir hi nirguṇaḥ sākṣāt
puruṣaḥ prakṛteḥ paraḥ
sa sarva-dṛg upadraṣṭā
taṁ bhajan nirguṇo bhavet
hariḥ — Nejvyšší Pán Hari; hi — vskutku; nirguṇaḥ — nedotčený hmotnými kvalitami; sākṣāt — absolutnĕ; puruṣaḥ — Osobnost Božství; prakṛteḥ — hmotné přírodĕ; paraḥ — transcendentální; saḥ — On; sarva — vše; dṛk — vidoucí; upadraṣṭā — svĕdek; tam — Jeho; bhajan — uctíváním; nirguṇaḥ — zbavenou hmotných kvalit; bhavet — osoba se stane.
Pán Hari však nemá s hmotnými kvalitami žádné spojení. Je to Nejvyšší Osobnost Božství, vševidoucí vĕčný svĕdek transcendentální hmotné přírodĕ. Ten, kdo Ho uctívá, se také oprostí od hmotných kvalit.
Pán Viṣṇu zaujímá své vlastní transcendentální postavení nad hmotnou energií. Proč by tedy mĕlo být výsledkem Jeho uctívání hmotné bohatství? Skutečným plodem uctívání Pána Viṣṇua je transcendentální poznání. Uctívač Pána Viṣṇua tedy získá schopnost vidĕt okem transcendentálního poznání místo toho, aby byl zaslepen svĕtskými statky. Pán je odpoutaný svĕdek hmotného stvoření a Jeho oddaný se také povznese nad interakci Pánových nižších energií.
Śrīla Śrīdhara Svāmī cituje tuto pasáž z védské literatury:
vastuno guṇa-sambandhe
rūpa-dvayam iheṣyate
tad-dharmāyoga-yogābhyāṁ
bimba-vat pratibimba-vat
„Když je absolutní realita ve styku s kvalitami přírody, přijímá v tomto svĕtĕ dva druhy podob, podle toho, zda jsou Její duchovní vlastnosti projevené nebo ne. Jedná tedy jako odraz a jeho další, druhotný odraz.“
guṇāḥ sattvādayaḥ śānta-
ghora-mūḍhāḥ svabhāvataḥ
viṣṇu-brahma-śivānāṁ ca
guṇa-yantṛ-svarūpiṇām
„Kvality dobra, vášnĕ a nevĕdomosti, jejichž individuální povaha je klidná, násilná a pošetilá, jsou osobnĕ řízeny Pánem Viṣṇuem, Pánem Brahmou a Pánem Śivou.“
nāti-bhedo bhaved bhedo
guṇa-dharmair ihāṁśataḥ
sattvasya śāntyā no jātu
viṣṇor vikṣepa-mūḍhate
„Klidná kvalita dobra Pána Viṣṇua se podstatnĕ neliší od svých původních, duchovních vlastností, ačkoliv je pouze jejich částečným projevem v tomto svĕtĕ. Kvalita dobra Pána Viṣṇua tedy není nikdy znečištĕna vzrušením (ve vášni) nebo klamem (v nevĕdomosti).“
rajas-tamo-guṇābhyāṁ tu
bhavetāṁ brahma-rudrayoḥ
guṇopamardato bhūyas
tad-amśānāṁ ca bhinnatā
„Kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti, jsou naopak původní, duchovní vlastnosti Pána Brahmy a Pána Rudry zastřeny. Tyto duchovní vlastnosti se tedy projevují pouze částečnĕ, jako oddĕlené, hmotné vlastnosti.“
ataḥ samagra-sattvasya
viṣṇor mokṣa-karī matiḥ
aṁśato bhūti-hetuś ca
tathānanda-mayī svataḥ
„Zamĕření vĕdomí na Pána Viṣṇua, ztĕlesnĕní všeho dobra, proto vede k osvobození. Toto vĕdomí Boha také vytváří jako vedlejší výsledek hmotný úspĕch, ale jeho skutečná povaha je čistá duchovní extáze.“
aṁśatas tāratamyena
brahma-rudrādi-sevinām
vibhūtayo bhavanty eva
śanair mokṣo py anaṁśataḥ
„Podle jejich způsobu uctívání oddaní Brahmy, Rudry a ostatních polobohů dosahují omezeného úspĕchu v podobĕ hmotných majestátů. Nakonec mohou dosáhnout kvalifikace pro úplné osvobození.“
Stejná myšlenka se opakuje v tomto výroku Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.23): śreyāṁsi tatra khalu sattva-tanor nṛṇām syuḥ. „Z tĕchto tří (Brahmy, Viṣṇua a Śivy) mohou všechny živé bytosti získat nejvyšší prospĕch od Viṣṇua, který je podobou kvality dobra.“