SLOKA 47
sapta dvīpān sa-sindhūṁś ca
sapta sapta girīn atha
lokālokaṁ tathātītya
viveśa su-mahat tamaḥ
sapta — sedm; dvīpān — ostrovů; sa — s; sindhūn — jejich oceány; ca — a; sapta sapta — sedmi; girīn — horami; atha — potom; loka-alokam — pohoří oddĕlující svĕtlo od temnoty; tathā — také; atītya — překračující; viveśa — vstoupil do; su-mahat — nesmírné; tamaḥ — temnoty.
Pánův kočár přeletĕl sedm ostrovů středu vesmíru, každý se svým oceánem a sedmi hlavními horami. Pak přeletĕl hranici Lokāloky a vstoupil do nesmírné oblasti naprosté temnoty.
V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda poznamenává: „Kṛṣṇa minul všechny tyto planety a dojel k obalu vesmíru. Śrīmad-Bhāgavatam jej popisuje jako velkou temnotu. Hmotný svĕt jako celek se popisuje jako temný. V meziplanetárním prostoru září sluneční svĕtlo, ale v obalu je kvůli nepřítomnosti slunečního svitu přirozená temnota.“