Jednoho dne, když měly služebné jinou práci, stloukala matka Yaśodā sama jogurt na máslo. Do toho přišel Kṛṣṇa a požádal ji, aby Mu dala napít svého mléka. Matka Yaśodā to samozřejmě ihned udělala, ale pak viděla, že horké mléko na plotně vzkypělo, a proto okamžitě přestala Kṛṣṇu kojit a běžela zajistit, aby nepřeteklo. Kṛṣṇa, který musel přestat sát z matčina prsu, se však velice rozhněval. Vzal kámen, rozbil máselnici a šel do pokoje, kde začal čerstvě stlučené máslo jíst. Když se matka Yaśodā poté, co se postarala o přetékající mléko, vrátila a spatřila rozbitou nádobu, pochopila, že je to Kṛṣṇovo dílo, a hned se Ho vydala hledat. Vešla do pokoje, a tam spatřila Kṛṣṇu, jak stojí na velkém hmoždíři na drcení koření, zvaném ulūkhala. Obrátil ho dnem vzhůru, a tak z nádoby zavěšené u stropu kradl máslo, které rozdával opicím. Jakmile viděl, že přichází matka, začal okamžitě utíkat pryč a matka Yaśodā běžela za Ním. Po uběhnutí určité vzdálenosti se jí Ho podařilo chytit a Kṛṣṇa se kvůli svému přečinu rozplakal. Matka Yaśodā Mu samozřejmě pohrozila, že Ho potrestá, pokud se to bude opakovat, a rozhodla se Ho svázat provazem. Když chtěla udělat uzel, byl provaz, kterým Ho chtěla spoutat, bohužel kratší o šířku dvou prstů. Prodloužila provaz tím, že k němu přivázala jiný, ale pak zjistila, že je zase o dva prsty kratší. Zkoušela to znovu a znovu a pokaždé kousek na šířku dvou prstů chyběl. Velmi se tím unavila, a když Kṛṣṇa viděl, jak je Jeho milující matka vysílená, nechal se od ní spoutat. Nyní k ní byl soucitný a přestal projevovat svou neomezenou moc. Poté, co matka Yaśodā Kṛṣṇu svázala a šla se věnovat jiným domácím povinnostem, Kṛṣṇa zpozoroval dva stromy druhu yamala-arjuna. Těmito stromy byli ve skutečnosti Nalakūvara a Maṇigrīva, dva synové Kuvery, které Nārada Muni odsoudil, aby se stali stromy. Kṛṣṇa ze své milosti začal lézt směrem ke stromům, aby splnil touhu Nārady Muniho.