SLOKA 12
tyaktvā yaṣṭiṁ sutaṁ bhītaṁ
vijñāyārbhaka-vatsalā
iyeṣa kila taṁ baddhuṁ
dāmnātad-vīrya-kovidā
tyaktvā—zahodila; yaṣṭim—proutek, který držela; sutam—svého syna; bhītam—když zvážila, jak se její syn nesmírně bojí; vijñāya—chápající; arbhaka-vatsalā—Kṛṣṇova milující matka; iyeṣa—přála si; kila—jistě; tam—Kṛṣṇu; baddhum—svázat; dāmnā—provazem; a-tat-vīrya-kovidā—bez poznání o svrchovaně mocné Osobnosti Božství (díky intenzivní lásce ke Kṛṣṇovi).
Matka Yaśodā byla neustále zaplavena intenzivní láskou ke Kṛṣṇovi, aniž by věděla, kdo Kṛṣṇa je nebo jak je mocný. Díky mateřské náklonnosti, kterou k Němu cítila, ji nikdy ani nezajímalo, kdo vlastně je. Když tedy viděla, že se její syn začal příliš bát, zahodila proutek a rozhodla se Ho svázat, aby již nepáchal žádné další darebnosti.
Matka Yaśodā chtěla Kṛṣṇu spoutat ne proto, aby Ho potrestala, ale protože si myslela, že je příliš neposedný a mohl by ve strachu utéci z domu. To by vyvolalo další rozruch. Ve své bezvýhradné lásce Mu v tom chtěla zabránit, a proto se Ho rozhodla svázat provazem. Chtěla, aby si Kṛṣṇa zapamatoval, že když se bojí pouhého pohledu na její proutek, neměl by dělat takové nezbednosti, jako je rozbíjení nádob s jogurtem a máslem a rozdávání jejich obsahu opicím. Matku Yaśodu nezajímalo, kdo Kṛṣṇa je a jak Jeho moc sahá všude. To je příklad čisté lásky ke Kṛṣṇovi.