SLOKA 15
tad dāma badhyamānasya
svārbhakasya kṛtāgasaḥ
dvy-aṅgulonam abhūt tena
sandadhe ’nyac ca gopikā
tat dāma—ten provaz; badhyamānasya—jehož matka Yaśodā svazovala; sva-arbhakasya—jejího vlastního syna; kṛta-āgasaḥ—který zlobil; dvi-aṅgula—o šířku dvou prstů; ūnam—krátký; abhūt—stal se; tena—s tím provazem; sandadhe—spojila; anyat ca—jiný provaz; gopikā—matka Yaśodā.
Když se matka Yaśodā snažila své zlobivé dítě svázat, viděla, že její provaz je o šířku dvou prstů krátký. Přinesla tedy jiný kus provazu, aby ho navázala.
Zde je první fáze toho, jak Kṛṣṇa ukazoval svou neomezenou moc matce Yaśodě, která se Ho snažila spoutat-provaz byl příliš krátký. Pán již projevil svou nekonečnou sílu tím, že zabil Pūtanu, Śakatāsuru a Tṛṇāvartu, a nyní předvádí matce Yaśodě další vibhūti neboli ukázku své síly. Přál si dát najevo: “Nemůžeš Mě spoutat, dokud sám nebudu chtít.” Proto mohla matka Yaśodā ve své snaze o svázání Kṛṣṇy přidávat jeden provaz za druhým, ale její úsilí skončilo vždy nezdarem. Jakmile však Kṛṣṇa svolil, povedlo se jí to. Jinými slovy-oddaný musí mít ke Kṛṣṇovi vztah transcendentální lásky, ale to neznamená, že může Kṛṣṇu ovládat. Kṛṣṇa udělá všechno sám, když je spokojený s oddanou službou. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ. S tím, jak oddaný dělá pokrok ve své službě, Kṛṣṇa mu vyjevuje více a více. Jihvādau-tato služba začíná jazykem, zpíváním a jedením Kṛṣṇova prasādam.
ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi
na bhaved grāhyam indriyaiḥ
sevonmukhe hi jihvādau
svayam eva sphuraty adaḥ
(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.234)