SLOKA 17
bho bhoḥ sadā niṣṭanase udanvann
alabdha-nidro ’dhigata-prajāgaraḥ
kim vā mukundāpahṛtātma-lāñchanaḥ
prāptāṁ daśāṁ tvaṁ ca gato duratyayām
bhoḥ — drahý; bhoḥ — drahý; sadā — neustále; niṣṭanase — vydáváš hlasitý zvuk; udanvan — ó oceáne; alabdha — nezískáváš; nidraḥ — spánek; adhigata — zažívající; prajāgaraḥ — nespavost; kim vā — nebo snad; mukunda — Kṛṣṇou; apahṛta — odňaté; ātma — osobní; lāñchanaḥ — znaky; prāptām — získané (námi); daśām — postavení; tvam — ty; ca — také; gataḥ — dosáhl jsi; duratyayām — z nĕhož nelze být osvobozen.
Drahý oceáne, neustále hučíš a v noci nespíš. Trpíš nespavostí? Nebo ti, tak jako nám, Mukunda odňal tvé znaky a ty nemáš nadĕji je získat zpĕt?
Śrīla Śrīdhara Svāmī uvádí, že královny Pána Kṛṣṇy zde mylnĕ zamĕňují moře obklopující Dvāraku s nebeským oceánem mléka, z nĕhož před dávnými časy vzešly Lakṣmī a drahokam Kaustubha. Tyto vzal (apahṛta) Pán Viṣṇu a nyní sídlí na Jeho hrudi. Královny se domnívají, že oceán touží opĕt vidĕt znak Lakṣmīina sídla a drahokam Kaustubha na Pánovĕ hrudi, a vyjadřují svou sympatii slovy, že tyto znaky chtĕjí vidĕt také. Královny však touží ještĕ více vidĕt stopy kuṅkumy na Pánovĕ hrudi, které si „vzal“ z jejich ňader, když Ho naposledy objímaly.