SLOKA 20
megha śrīmaṁs tvam asi dayito yādavendrasya nūnaṁ
śrīvatsāṅkaṁ vayam iva bhavān dhyāyati prema-baddhaḥ
aty-utkaṇṭhaḥ śavala-hṛdayo ’smad-vidho bāṣpa-dhārāḥ
smṛtvā smṛtvā visṛjasi muhur duḥkha-das tat-prasaṅgaḥ
megha — ó mraku; śrī-man — ó ctihodný; tvam — ty; asi — jsi; dayitaḥ — drahý přítel; yādava-indrasya — vládce Yaduovců; nūnam — jistĕ; śrīvatsa-aṅkam — o tom, který nosí (na hrudi) zvláštní znak známý jako Śrīvatsa; vayam — my; iva — tak jako; bhavān — ty, vznešený; dhyāyati — meditujeme; prema — čistou láskou; baddhaḥ — spoutaný; ati — nesmírnĕ; utkaṇṭhaḥ — dychtivé; śavala — rozrušené; hṛdayaḥ — jehož srdce; asmat — jako naše (srdce); vidhaḥ — stejnĕ; bāṣpa — slz; dhārāḥ — proudy; smṛtvā smṛtvā — opakovanĕ vzpomínající; visṛjasi — roníš; muhuḥ — znovu a znovu; duḥkha — neštĕstí; daḥ — dávající; tat — s Ním; prasaṅgaḥ — společnost.
Ó ctihodný mraku, jsi vskutku velmi drahý vládci Yaduovců, který nosí znak Śrīvatsa. Tak jako my jsi k Nĕmu připoután láskou a medituješ o Nĕm. Tvé srdce je rozrušené velkou dychtivostí, tak jako ta naše, a když na Nĕho znovu a znovu vzpomínáš, roníš proud slz. Společnost Kṛṣṇy přináší takové neštĕstí!
Ācāryové vysvĕtlují tento verš takto: mrak jedná jako přítel Pána Kṛṣṇy tím, že Mu poskytuje stín před palčivými paprsky slunce, a tak dychtivý Pánův přítel o Nĕm musí jistĕ neustále meditovat se starostí o Jeho blaho. Ačkoliv mrak sdílí Pánovu modrou barvu pleti, k této meditaci ho zvláštĕ přitahují typické rysy Pána Kṛṣṇy, jako Jeho znak Śrīvatsa. Ale jaký je výsledek? Pouze neštĕstí: mrak je nešťastný, a tak neustále roní slzy pod rouškou deštĕ. „Takže“, radí mu královny, „by pro tebe bylo lepší se o Kṛṣṇu příliš nezajímat.“