SLOKA 21
priya-rāva-padāni bhāṣase
mṛta-sañjīvikayānayā girā
karavāṇi kim adya te priyaṁ
vada me valgita-kaṇṭha kokila
priya — drahý; rāva — jehož hlasy; padāni — vibrace; bhāṣase — vydáváš; mṛta — mrtvé; sañjīvikayā — které křísí; anayā — tímto; girā — hlasem; karavāṇi — mĕla bych udĕlat; kim — co; adya — dnes; te — pro tebe; priyam — příjemného; vada — prosím řekni; me — mi; valgita — oslazené (tĕmito zvuky); kaṇṭha — ó ty, jejíž hrdlo; kokila — ó kukačko.
Ó kukačko se sladkým hrdlem, hlasem, který by dokázal křísit mrtvé, vydáváš stejné zvuky, které jsme kdysi slyšely od našeho milovaného, nejpříjemnĕjšího z řečníků. Prosím, řekni mi, jak tĕ mohu dnes potĕšit.
Jak vysvĕtluje Śrīla Viśvanātha Cakravartī, třebaže píseň kukačky je velmi příjemná, manželky Pána Kṛṣṇy ji vnímají jako bolestnou, protože jim připomíná jejich milovaného Kṛṣṇu a jitří jejich bolest z odloučení.