SLOKA 24
haṁsa svāgatam āsyatāṁ piba payo brūhy aṅga śaureḥ kathāṁ
dūtaṁ tvāṁ nu vidāma kaccid ajitaḥ svasty āsta uktaṁ purā
kiṁ vā naś cala-sauhṛdaḥ smarati taṁ kasmād bhajāmo vayaṁ
kṣaudrālāpaya kāma-daṁ śriyam ṛte saivaika-niṣṭhā striyām
haṁsa — ó labuti; su-āgatam — vítej; āsyatām — prosím pojď sem a posaď se; piba — prosím napij se; payaḥ — mléka; brūhi — povĕz nám; aṅga — drahý; śaureḥ — o Śaurim; kathām — zprávy; dūtam — posel; tvām — ty; nu — vskutku; vidāma — poznáváme; kaccit — zda; ajitaḥ — nepřemožitelný; svasti — v pořádku; āste — je; uktam — promluvil; purā — dávno; kim — zda; vā — nebo; naḥ — nám; cala — vrtkavé; sauhṛdaḥ — jehož přátelství; smarati — vzpomíná; tam — Jeho; kasmāt — z jakého důvodu; bhajāmaḥ — bychom mĕly uctívat; vayam — my; kṣaudra — ó služebníku nevýznamného pána; ālāpaya — řekni Mu, ať přijde; kāma — touhu; dam — jenž udĕluje; śriyam — bohynĕ štĕstí; ṛte — bez; sā — ona; eva — sama; eka-niṣṭhā — výlučnĕ oddaná; striyām — z žen.
Vítej, labuti. Prosím posaď se tu a napij se mléka. Povĕz nám, drahá, nĕjaké zprávy o potomku Śūry. Víme, že jsi Jeho posel. Daří se nepřemožitelnému Pánu dobře a pamatuje si náš nespolehlivý přítel stále na slova, která nám kdysi dávno řekl? Proč bychom Ho mĕly uctívat? Ó služebníku nevýznamného pána, řekni Mu, jenž plní naše touhy, aby sem přišel bez bohynĕ štĕstí. Je to jediná Jemu výlučnĕ oddaná žena?
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vypráví tento rozhovor mezi královnami a labutí:
Královny se ptají: „Daří se nepřemožitelnému Pánu dobře?“
Labuť odpovídá: „Jak se může Pánu Kṛṣṇovi dobře dařit bez vás, Jeho milovaných společnic?“
„Pamatuje si alespoň to, co jednou řekl jedné z nás, Śrīmatī Rukmiṇī? Vzpomíná si, že řekl: ,Ve všech svých palácích nemohu najít žádnou jinou stejnĕ milující manželku jako jsi tỳ?“ (Bhāg. 10.60.55: na tvādṛśīṁ praṇayiṇīṁ gṛhiṇīṁ gṛheṣu paśyāmi)
„Jistĕ, že si na to pamatuje, a právĕ proto mĕ sem poslal. Všechny byste mĕly jí za Ním a vĕnovat se oddané službĕ Jemu.“
„Proč bychom Ho mĕly jít uctívat, když odmítá přijít sem a být s námi?“
„Ale mé drahé oceány soucitu, On tak trpí vaší nepřítomností! Jak může být této úzkosti zbaven?“
„Poslyš, ó služebníku nevýznamného pána: řekni Mu, aby sem přišel, tak jak by mĕl. Jestli trpí chtivými touhami, může tím vinit jen sám sebe, neboť On samotný je tvůrcem Amorovy moci. My ženy máme svoji sebeúctu a nepoddáme se Jeho žádosti jít Ho vyhledat.“
„Budiž; rozloučím se.“
„Ne, počkej chvilku, drahá labuti. Požádej Ho, aby přišel sem k nám, ale bez bohynĕ štĕstí, která nás vždy podvádí tím, že si Ho nechává jen pro sebe.“
„Nevíte, že bohynĕ Lakṣmī je výlučnĕ oddaná Pánu? Jak by se jí mohl takto vzdát?“
„A je to snad jediná žena na svĕtĕ, která se Mu cele oddala? Co my?“