SLOKA 47
tīrthaṁ cakre nṛponaṁ yad ajani yaduṣu svaḥ-sarit pāda-śaucaṁ
vidviṭ-snigdhāḥ svarūpaṁ yayur ajita-para śrīr yad-arthe ’nya-yatnaḥ
yan-nāmāmaṅgala-ghnaṁ śrutam atha gaditaṁ yat-kṛto gotra-dharmaḥ
kṛṣṇasyaitan na citraṁ kṣiti-bhara-haraṇaṁ kāla-cakrāyudhasya
tīrtham — svaté poutní místo; cakre — učinila; nṛpa — ó králi (Parīkṣite); ūnam — menším; yat — jehož (sláva Pána Kṛṣṇy); ajani — narodil se; yaduṣu — mezi Yaduovci; svaḥ — nebeská; sarit — řeka; pāda — jehož nohy; śaucam — (voda) která omývá; vidviṭ — nepřátelé; snigdhāḥ — a milovaní; svarūpam — jehož osobní podobu; yayuḥ — dosáhli; ajita — neporazitelná; parā — a svrchovanĕ dokonalá; śrīḥ — bohynĕ štĕstí; yat — jejichž; arthe — v zájmu; anya — ostatních; yatnaḥ — úsilí; yat — jehož; nāma — jméno; amaṅgala — nepříznivé; ghnam — které ničí; śrutam — vyslechnuté; atha — nebo jinak; gaditam — pronášené; yat — kým; kṛtaḥ — stvořené; gotra — mezi posloupnostmi (různých mudrců); dharmaḥ — náboženské zásady; kṛṣṇasya — pro Pána Kṛṣṇu; etat — toto; na — ne; citram — úžasné; kṣiti — Zemĕ; bhara — břemene; haraṇam — odstranĕní; kāla — času; cakra — kolo; āyudhasya — jehož zbraň.
Nebeská Gaṅgā je svaté poutní místo, protože její vody omývají nohy Pána Kṛṣṇy. Když ale Pán sestoupil mezi Yaduovci, Jeho sláva zastínila Gaṅgu jako svaté místo. Jak ti, co Kṛṣṇu nenávidĕli, tak ti, kteří Ho milovali, dosáhli vĕčných podob v duchovním svĕtĕ jako má On. Bohynĕ štĕstí, nedosažitelná a svrchovanĕ spokojená sama v sobĕ, o jejíž přízeň usilují všichni ostatní, patří pouze Jemu. Jeho jméno ničí vše nepříznivé, když je vyslechnuto nebo proneseno. Pouze On stanovil zásady různých učednických posloupností mudrců. Jaký div, že On, jehož osobní zbraní je kolo času, odstranil břemeno Zemĕ?
Desátý zpĕv Śrīmad-Bhāgavatamu se od začátku do konce výlučnĕ vĕnuje přednášení zábav Pána Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu, Mathuře a Dvārace. Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že tento verš shrnuje desátý zpĕv zmínkou o pĕti zvláštních slavných rysech Śrī Kṛṣṇy, které neprojevují ani Jeho expanze, úplné části a inkarnace.
Zaprvé, sláva Pána Kṛṣṇy zastínila slávu svaté Gaṅgy, když sestoupil do yaduovské dynastie. Předtím byla matka Gaṅgā nejposvátnĕjší ze všech tīrth, neboť je vodou, která omyla lotosové nohy Pána Vāmanadevy. Další řeka, Yamunā, se stala ještĕ významnĕjší než Gaṅgā stykem s prachem z nohou Śrī Kṛṣṇy v oblasti Vraji a Mathury:
gaṅgā-śata-guṇā prāyo
māthure mama maṇḍale
yamunā viśrutā devi
nātra kāryā vicāraṇā
„Slavná Yamunā v Mém sídle Mathuře je mnoho set násobnĕ vznešenĕjší než Gaṅgā. O tom nemůže být sporu, ó bohynĕ.“ (Varāha Purāṇa 152.30)
Zadruhé, Pán Kṛṣṇa osvobodil nejen své odevzdané oddané, ale také ty, kdo se považovali za Jeho nepřátele. Oddaní jako pasačky z Vraji a ostatní dosáhli Jeho osobní společnosti vstupem do Jeho vĕčných zábav v duchovním svĕtĕ, zatímco Jím zabití nepřátelští démoni dosáhli sāyujya-mukti, splynutí s Jeho božskou podobou. Když byl Pán Kṛṣṇa přítomen na této Zemi, Jeho soucit se týkal Jeho rodiny, přátel a služebníků, a také Jeho nepřátel s jejich rodinami, přáteli a služebníky. Vznešené autority jako Pán Brahmā zmínily tuto skutečnost: sad-veṣād iva pūtanāpi sa-kulā tvām eva devāpitā. „Můj Pane, již jsi dal sám sebe Pūtanĕ a jejím příbuzným na oplátku za to, že se přestrojila za oddanou.“ (Bhāg. 10.14.35)
Zatřetí, bohynĕ Lakṣmī, stálá společnice Pána Nārāyaṇa, které slouží velcí polobozi, aby získali její náklonnost, nedokázala získat právo připojit se k důvĕrné společnosti oddaných Pána Kṛṣṇy ve Vraji. Navzdory její dychtivosti zúčastnit se tance rāsa a ostatních zábav Śrī Kṛṣṇy, a tvrdé askezi, kterou podstoupila, aby tohoto cíle dosáhla, nemohla překonat svou přirozenou povahu úcty. Sladkost a důvĕrnost Pána Kṛṣṇy projevená ve Vṛndāvanu představuje jedinečný druh majestátu, který neexistuje nikde jinde, ani na Vaikuṇṭĕ. Śrī Uddhava říká:
yan martya-līlaupayikaṁ sva-yoga-
māyā-balaṁ darśayatā gṛhītam
vismāpanaṁ svasya ca saubhagarddheḥ
paraṁ padaṁ bhūṣaṇa-bhūṣaṇāṅgam
„Pán se zjevil ve svĕtĕ smrti prostřednictvím své vnitřní energie yoga-māyi. Přišel ve své vĕčné podobĕ, která je vhodná pro Jeho zábavy. Tyto zábavy udivily dokonce i ty, kdo jsou pyšní na své bohatství, včetnĕ samotného Pána v Jeho podobĕ Pána Vaikuṇṭhy. Jeho (Śrī Kṛṣṇovo) transcendentální tĕlo je ozdoba všech ozdob.“ (Bhāg. 3.2.12)
Začtvrté, jméno Kṛṣṇa je nadřazeno jménu Nārāyaṇa a jménům všech ostatních expanzí Pána Kṛṣṇy. Tyto dvĕ slabiky – kṛṣ a ṇa – se spojují, aby ničily vše nepříznivé a klamné. Při pronášení se jméno Kṛṣṇa stává śruta-matha; to znamená, že pronášení Kṛṣṇova jména zcela ničí (mathnāti) znamenitost všch ostatních duchovních praktik popsaných ve zjevených písmech (śruta). Slovy Brahmāṇda Purāṇy:
sahasra-nāmnāṁ puṇyānāṁ
trir āvṛttyā tu yat phalam
ekāvṛttyā tu kṛṣṇasya
nāmaikaṁ tat prayacchati
„Vyslovením jediného jména Kṛṣṇa osoba dosáhne stejného prospĕchu jako trojím pronesením tisíci jmen Pána Viṣṇua.“
Zapáté, Pán Kṛṣṇa postavil dharma, býka zosobňujícího náboženství, pevnĕ na jeho čtyři nohy – soucit, askezi, čistotu a pravdu. Tak se dharma mohla opĕt stát go-trou, ochráncem Zemĕ. Śrī Kṛṣṇa také ustanovil náboženský obřad Govardhana-pūji, aby uctil svůj oblíbený kopec, krávy a brāhmaṇy. Také se sám stal kopcem (gotra), když nabyl jeho podoby, aby přijal obĕtiny pastevců. Navíc rozvíjel dharmu, láskyplnou povahu božských pastevců z Vraji (goter), jejichž lásce k Nĕmu se nikdy nic nevyrovnalo.
Toto je jen nĕkolik úžasných rysů jedinečné osobnosti Pána Kṛṣṇy.