Mladé dívky z Vraji neznaly pravou totožnost Pána Kṛṣṇacandry a považovaly Ho za svého milence, který jim poskytne požitek. Přesto vlivem svého neustálého sdružování se se Śrī Kṛṣṇou dospĕly k nejvyšší Absolutní Pravdĕ, které nemohou dosáhnout ani velcí polobozi jako Brahmā. Tyto mladé ženy z Vṛndāvanu projevovaly k Pánu Kṛṣṇovi tak hlubokou připoutanost, že jejich mysli, překypující extází z toho, že jsou s Ním, vnímaly celou noc strávenou v Jeho společnosti jako pouhý zlomek sekundy. Když však Akrūra odvezl Śrī Kṛṣṇu s Baladevou do Mathury, gopīm pak každá noc bez Nĕho připadala stejnĕ dlouhá jako celý vĕk polobohů. Odloučení od Pána Kṛṣṇy je tak soužilo, že si kromĕ Jeho návratu nedovedly představit nic jiného, z čeho by mohly být šťastné. To je jedinečná vznešenost jejich čisté lásky k Bohu.