SLOKA 17

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura komentuje dialog mezi Pánem Kṛṣṇou a Uddhavou takto. Uddhava byl zmatený a plný pochyb, protože Pán Kṛṣṇa vyložil mnoho různých procesů: oddanou službu, spekulativní poznání, odříkání, mystickou yogu, askezi, zbožné povinnosti a tak dále. Všechny tyto procesy ale mají pomáhat živým bytostem, aby získaly útočištĕ u Pána Kṛṣṇy, a žádný védský proces by se v konečném smyslu nemĕl chápat jinak. Proto Pán Kṛṣṇa popsal celý védský systém, přičemž všemu přisoudil náležité místo. Pána Kṛṣṇu ve skutečnosti překvapilo, že se Uddhava pošetile domníval, že by mĕl praktikovat každý z popsaných procesů, jako kdyby všechny tyto metody byly určené jen pro nĕj. Proto Pán Kṛṣṇa svému oddanému vysvĕtluje: „Můj milý Uddhavo, když jsem ti říkal, že je třeba rozvíjet analytické poznání, že se musí konat zbožné činnosti, že oddaná služba je povinností, že je nutné praktikovat yogové metody, podstupovat askezi a tak dále, dával jsem tak pokyny všem živým bytostem a tebe jsem využil jako svého přímého posluchače. To, co jsem řekl, co říkám teď a co budu říkat v budoucnosti, je třeba chápat jako poučení pro všechny živé bytosti v různých situacích. Jak tĕ vůbec mohlo napadnout, že by ses mĕl vĕnovat všem tĕmto rozličným védským procesům? Tebe přijímám takového, jaký jsi – Můj čistý oddaný. Tebe se praktikování toho všeho netýká.“ Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura tedy Pán vyjevuje Uddhavovi bezstarostnými a povzbudivými slovy hluboký zámĕr za rozmanitostí védských metod.

Pán Kṛṣṇa se projevil z úst Pána Brahmy v podobĕ Véd. Slovo vivara-prasūti v tomto verši také vyjadřuje, že se Pán projevuje v ādhārādi-cakrách, které se nacházejí v tĕle Pána Brahmy. Slovo ghoṣeṇa znamená „subtilní zvuk“ a guhāṁ praviṣṭaḥ rovnĕž naznačuje, že Pán Kṛṣṇa vstupuje do ādhāra-cakry. Pána lze dále vnímat v dalších cakrách, jako je maṇipūraka-cakra v oblasti kolem pupku a viśuddhi-cakra. Sanskrtská abeceda se skládá z krátkých a dlouhých samohlásek a ze souhlásek vyslovovaných s vysokými a hlubokými tóny a různá odvĕtví védské literatury jsou za použití tĕchto vibrací projevená jako hrubá podoba Nejvyšší Osobnosti Božství. Podle Bhagavad-gīty se tato literatura vĕtšinou zaobírá třemi kvalitami hmotné přírody: traiguṇya-viṣayā vedā nistrai-guṇyo bhavārjuna. Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že působením klamné energie, māyi, se Osobnost Božství jeví podmínĕným duším jako součást hmotného vesmíru. Smyšlené přisuzování hrubohmotných a jemnohmotných vlastností Osobnosti Božství se nazývá avidyā neboli nevĕdomost a na základĕ této nevĕdomosti se živá bytost považuje za konatele svých činností a zaplétá se do sítĕ karmy. Védy proto zapletené duši předepisují různé příkazy a zákazy, aby se jejich dodržováním očistila. Tyto postupy se nazývají pravṛtti-mārga, cesta usmĕrnĕných plodonosných činností. Když se osoba očistí, toto hrubé stádium plodonosného jednání opustí, neboť je překážkou v praktikování čisté oddané služby. Tehdy je možné s pevnou vírou uctívat Osobnost Božství. Ten, kdo vyvinul dokonalé vĕdomí Kṛṣṇy, již nemusí plnit žádné obřadní povinnosti. To uvádí Bhagavad-gītā: tasya kāryaṁ na vidyate.

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho je možné tento verš chápat jinak. Slovo jīva poukazuje na Pána Kṛṣṇu, jenž dává život obyvatelům Vṛndāvanu, a vivara-prasūti vyjadřuje, že i když Pán Kṛṣṇa vĕčnĕ provádí své zábavy v duchovním svĕtĕ, pro podmínĕné duše neviditelném, přichází také do hmotného vesmíru, aby projevil tytéž zábavy. Slova guhāṁ praviṣṭaḥ znamenají, že poté, co Pán tyto zábavy předvede, je opĕt skryje a vstoupí do svých neprojevených zábav, tedy zábav, které nejsou projevené podmínĕným duším. V tomto případĕ mātrā označuje transcendentální smysly Pána, svara Pánovu transcendentální zvukovou vibraci a zpívání a slovo varṇa transcendentální podobu Pána. Slovo sthaviṣṭha, „hrubý projev“, znamená, že Pán se projevuje v hmotném svĕtĕ i před zraky tĕch oddaných, kteří ještĕ nejsou plnĕ pokročilí v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy a jejichž zraky nejsou zcela očištĕné. Mano-maya vyjadřuje, že Pána Kṛṣṇu je třeba nĕjakým způsobem udržovat v mysli, a pro neoddané je Pán Kṛṣṇa sūkṣma, velmi subtilní, protože Ho nemohou poznat. Takto různí ācāryové různými způsoby oslavují Pána Kṛṣṇu prostřednictvím transcendentální zvukové vibrace tohoto verše.