SLOKA 24
evaṁ gurūpāsanayaika-bhaktyā
vidyā-kuṭhāreṇa śitena dhīraḥ
vivṛścya jīvāśayam apramattaḥ
sampadya cātmānam atha tyajāstram
evam — takto (s poznáním, které jsem ti dal); guru — duchovního mistra; upāsanayā — vyvinutou uctíváním; eka — čistou; bhaktyā — láskyplnou oddanou službou; vidyā — poznání; kuṭhāreṇa — sekerou; śitena — ostrou; dhīraḥ — ten, kdo je neochvĕjný díky poznání; vivṛścya — po odseknutí; jīva — živé bytosti; āśayam — subtilního tĕla (které oplývá označeními vytvořenými třemi kvalitami hmotné přírody); apramattaḥ — velmi opatrný v duchovním životĕ; sampadya — po dosažení; ca — a; ātmānam — Nejvyšší Osobnosti Božství; atha — potom; tyaja — mĕl by ses vzdát; astram — prostředku, který tĕ dovedl k dokonalosti.
S neochvĕjnou inteligencí bys mĕl pečlivým uctíváním duchovního mistra rozvinout čistou oddanou službu a naostřenou sekerou transcendentálního poznání bys mĕl odseknout jemnohmotný obal duše. Poté, co poznáš Nejvyšší Osobnost Božství, bys mĕl tuto sekeru analytického poznání odložit.
Jelikož Uddhava dosáhl dokonalosti v podobĕ osobní společnosti s Pánem Kṛṣṇou, nemĕl zapotřebí udržovat si mentalitu podmínĕné duše, a jak je zde popsáno slovy sampadya cātmānam, mohl osobnĕ sloužit Pánovým lotosovým nohám v duchovním svĕtĕ. Však také Uddhava o tuto možnost žádal hned na začátku tohoto vznešeného rozhovoru. Zde je řečeno, že čisté oddané služby lze dosáhnout uctíváním pravého duchovního mistra (gurūpāsanayaika-bhaktyā). Nedoporučuje se zde čisté oddané služby zanechat nebo opustit svého duchovního mistra. Slovy vidyā-kuṭhāreṇa je naopak jasnĕ řečeno, že je třeba rozvíjet poznání hmotného svĕta, které Pán Kṛṣṇa popisuje v této kapitole. Je třeba jasnĕ pochopit, že každý jednotlivý aspekt hmotného stvoření je expanzí klamné energie Pána. Toto poznání jako ostrá sekera přesekává kořeny hmotné existence. Tak je i tvrdošíjné jemnohmotné tĕlo vytvořené třemi kvalitami přírody rozsekáno na kousky a osoba se stává apramatta, rozumnou a opatrnou při rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy.
Pán Kṛṣṇa v této kapitole jasnĕ vysvĕtlil, že pasačky krav z Vṛndāvanu nezajímal analytický přístup k životu. Jednoduše milovaly Pána Kṛṣṇu a nedokázaly myslet na nic jiného. Pán Caitanya Mahāprabhu učil, že všichni Jeho oddaní by mĕli následovat gopī z Vraji, aby vyvinuli nejvyšší intenzitu nesobecké lásky k Bohu. Pán Kṛṣṇa podrobnĕ analyzoval povahu hmotného svĕta, aby podmínĕné duše, které se snaží si ho užívat, mohly tímto poznáním skácet strom hmotné existence. Slova sampadya cātmānam vyjadřují, že pro osobu s tímto poznáním hmotná existence již skončila, protože dosáhla Osobnosti Božství. Nemĕla by se již zdržovat v království māyi a donekonečna prohlubovat své pochopení iluzorního stvoření. Ten, kdo přijal, že Pán Kṛṣṇa je vším, se může tĕšit z vĕčné blaženosti ve službĕ Pánu. I když setrvává v tomto svĕtĕ, nemá s ním co do činĕní a vzdává se analytických postupů vedoucích k jeho popření. Proto Pán Kṛṣṇa říká Uddhavovi: tyajāstram – „Odlož sekeru analytického poznání, kterou jsi odsekl svůj pocit vlastnictví a pobytu v hmotném svĕtĕ.“
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvanácté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Nad askezí a poznáním“.