Osoba s nedostatečnou schopností rozlišovat se ztotožňuje s hmotným tĕlem a následnĕ se mysli, která je normálnĕ pod vlivem kvality dobra, zmocňuje kvalita vášnĕ, která je původem neštĕstí. S tím, jak mysl vyvíjí schopnosti rozhodovat se a pochybovat, plodí neodolatelnou touhu po smyslovém požitku. Ti nešťastníci, kteří jsou zmateni nutkáním kvality vášnĕ, se stávají otroky svých smyslů. I když vĕdí, že konečným výsledkem jejich jednání bude utrpení, nejsou schopni tĕchto plodonosných činností zanechat. Oproti tomu ten, kdo dokáže rozlišovat, si zachovává odpoutanost od smyslových objektů a s využitím náležitého odříkání vyhledává útočištĕ v čisté oddané službĕ.