SLOKA 28
yarhi saṁsṛti-bandho ’yam
ātmano guṇa-vṛtti-daḥ
mayi turye sthito jahyāt
tyāgas tad guṇa-cetasām
yarhi — zatímco; saṁsṛti — hmotné inteligence či hmotné existence; bandhaḥ — pouta; ayam — toto jsou; ātmanaḥ — duše; guṇa — pod vlivem kvalit přírody; vṛtti-daḥ — to, co dává činnosti; mayi — ve Mnĕ; turye — ve čtvrtém stavu (nad bdĕlostí, snĕním a hlubokým spánkem); sthitaḥ — spočívající; jahyāt — mĕl by zanechat; tyāgaḥ — zříkání se; tat — tehdy; guṇa — hmotných smyslových objektů; cetasām — a hmotné mysli.
Duchovní duše je chycená v poutech hmotné inteligence, která ji neustále zamĕstnává v rámci iluzorních kvalit přírody. Já jsem ale čtvrtým stavem vĕdomí, nad bdĕním, snĕním a hlubokým spánkem. Duše by mĕla spočívat ve Mnĕ, a tak se zbavit pout hmotného vĕdomí. Tehdy se automaticky zřekne hmotných smyslových objektů i hmotné mysli.
Nyní Pán Kṛṣṇa konkrétnĕ odpovídá na otázky, které mudrci původnĕ položili Pánu Brahmovi. Duchovní duše nemá v konečném smyslu s hmotnými smyslovými objekty a kvalitami přírody nic společného. Jelikož se však mylnĕ ztotožňuje s hmotným tĕlem, kvality přírody jsou zmocnĕné k tomu, aby ji zamĕstnávaly různými iluzorními činnostmi. Když duše zničí tuto mylnou představu o své hmotné totožnosti, může zanechat iluzorních činností, které jí zadávají kvality přírody. V tomto verši je jasnĕ řečeno, že živá bytost není zmocnĕná k tomu, aby se z klamu vysvobodila sama nezávisle, ale musí se pohroužit do vĕdomí Kṛṣṇy, být si plnĕ vĕdoma Nejvyššího Pána.