Když se Uddhava ptá Śrī Kṛṣṇy na povinnosti společenských tříd a duchovních stavů ve varṇāśramské společnosti, Pán odpovídá, že v prvním vĕku, Satya-yuze, byla jen jedna společenská třída, zvaná haṁsa. V onom vĕku se lidé automaticky od samého narození vĕnovali čisté oddané službĕ a jelikož byl každý ve všech ohledech dokonalý, vĕku se také říkalo Kṛta-yuga. Védy byly tehdy projevené v podobĕ posvátné slabiky oṁ a Nejvyšší Pán byl vnímán v mysli v podobĕ čtyřnohého býka zosobňujícího náboženství. Neexistovaly žádné formální postupy obĕti a nehřešící lidé, přirozenĕ tíhnoucí k askezi, jednoduše meditovali o osobní podobĕ Pána. V následujícím vĕku, Tretā-yuze, se ze srdce Nejvyšší Osobnosti Božství projevily tři Védy a z nich trojí ohňová obĕť. Tehdy vzešel z Pánových tĕlesných údů systém čtyř vareṇ a čtyř āśramů předepisující hmotné a duchovní povinnosti pro různé členy společnosti. V závislosti na svém původu z vyšších a nižších částí Pánova tĕla byly jednotlivé společenské skupiny obdařeny vyššími a nižšími vlastnostmi. Po dokončení tohoto popisu vykládá Pán Kṛṣṇa povahy členů každé ze čtyř vareṇ a také tĕch, kdo se nacházejí mimo nĕ. Rovnĕž popisuje vlastnosti lidí všeobecnĕ.