Závaznými povinnostmi členů tří tříd dvojzrozených – brāhmaṇů, kṣatriyů a vaiśyů – je uctívat Pána, studovat Védy a rozdávat milodary. Přijímání milodarů, vyučování druhých a konání obĕtí pro druhé jsou výsady brāhmaṇů. Pokud si nĕjaký brāhmaṇa myslí, že tato zamĕstnání znečišťují jeho vĕdomí, může se živit sbĕrem zrní na polích. Pokud brāhmaṇu znepokojuje chudoba, může z nutnosti přijmout zamĕstnání kṣatriyi nebo vaiśyi, ale nikdy by nemĕl přijmout zamĕstnání śūdry. V podobné situaci může kṣatriya přijmout zamĕstnání vaiśyi a vaiśya zamĕstnání śūdry. Jakmile však stav nouze pomine, nehodí se dále si vydĕlávat na živobytí nižším zamĕstnáním. Brāhmaṇa, který si náležitĕ osvojil své povinnosti, odmítá všechny bezvýznamné hmotné touhy, vždy slouží vaiṣṇavům a nachází se pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství. Hospodář by mĕl každý den studovat Védy a zaopatřovat své svĕřence penĕzi, které si vydĕlal poctivým zamĕstnáním. Mĕl by v co nejvyšší míře uctívat Pána konáním obřadních obĕtí. Nakonec může hospodář, odpoutaný od hmotného života a neochvĕjný v oddanosti Nejvyššímu Pánu, přijmout stav vānaprasthy, aby se mohl plnĕ vĕnovat uctívání Pána. Má-li odrostlého syna, může přijmout rovnou sannyās, stav odříkání. Ti, kdo nadmíru touží po ženách, neumĕjí správnĕ rozlišovat a nesmírnĕ lnou k majetku, si však budou neustále dĕlat starosti o blaho svých příbuzných a jsou odsouzeni k tomu, aby se v příštím životĕ narodili v nižším druhu života.