SLOKA 38
gṛhaṁ vanaṁ vopaviśet
pravrajed vā dvijottamaḥ
āśramād āśramaṁ gacchen
nānyathāmat-paraś caret
gṛham — do domova rodiny; vanam — do lesa; vā — buď; upaviśet — mĕl by vstoupit; pravrajet — mĕl by se zříct; vā — nebo; dvija-uttamaḥ — brāhmaṇa; āśramāt — z jednoho autorizovaného životního stavu; āśramam — do dalšího autorizovaného stavu; gacchet — mĕl by jít; na — ne; anyathā — jinak; amat-paraḥ — ten, kdo Mi není odevzdaný; caret — má jednat.
Brahmacārī, který si chce splnit své hmotné touhy, by mĕl žít doma s rodinou a hospodář, který chce očistit své vĕdomí, by mĕl odejít do lesa. Očištĕný brāhmaṇa by však mĕl přijmout stav odříkání. Ten, kdo Mi není odevzdaný, by mĕl postupnĕ přecházet z jednoho āśramu do druhého a nikdy nejednat jinak.
Ti, kdo nejsou odevzdanými oddanými Pána, musí přísnĕ dodržovat usmĕrnĕní odpovídající jejich postavení ve společnosti. Existují čtyři společenské stavy – brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyās. Ten, kdo si chce splnit hmotné touhy, by se mĕl stát obyčejným hospodářem (gṛhasthou), zařídit si pohodlné obydlí a pečovat o svou rodinu. Ten, kdo chce urychlit proces očištĕní, může opustit domov i zamĕstnání a žít se svou manželkou na svatém místĕ, což zde vyjadřuje slovo vanam, „do lesa“. V Indii je mnoho svatých lesů, které vyhovují tomuto účelu, jako například Vṛndāvan a Māyāpur. Slovo dvijottama označuje brāhmaṇy. Brāhmaṇové, kṣatriyové i vaiśyové jsou dvija, zasvĕcení do mantry Gāyatrī, ale brāhmaṇa je dvijottama, nejlepší mezi tĕmi, kdo duchovním zasvĕcením získali druhé zrození. Očištĕnému brāhmaṇovi se doporučuje přijmout stav odříkání (sannyās), kdy se vzdá dalšího styku se svou takzvanou manželkou. Zvláštĕ je zde uveden brāhmaṇa, protože kṣatriyové a vaiśyové nemají stav odříkání přijímat. Přesto Bhāgavatam uvádí mnoho příbĕhů, kdy velcí králové odcházejí se svými vznešenými manželkami do lesa vĕnovat se askezi stavu vānaprasthy a tak urychlit své očištĕní. Brāhmaṇové však mohou vstoupit přímo do stavu odříkání.
Slova āśramād āśramaṁ gacchet vyjadřují, že človĕk může přecházet postupnĕ ze života brahmacārīho do života gṛhasthy, pak vānaprasthy a nakonec k sannyāsu. Slova āśramād āśramam zdůrazňují, že by nikdo nemĕl zůstávat mimo autorizované společenské postavení, ani by nemĕl postupovat zpĕt, klesat z vyššího postavení. Ti, kdo nejsou odevzdanými oddanými Pána, se musí přísnĕ řídit tĕmito pravidly, jinak je čeká rychlá degradace a kvůli svým hříchům se dostanou mimo rámec autorizované lidské civilizace.
Pán Kṛṣṇa zde zdůrazňuje, že neoddaný musí striktnĕ dodržovat obřady a usmĕrnĕní védských společenských stavů, zatímco Pánův čistý oddaný, zamĕstnaný dvacet čtyři hodin dennĕ v šíření mise Pána Kṛṣṇy, je vůči tĕmto stavům transcendentální. Pokud se ale nĕkdo na základĕ toho, že je transcendentální vůči védskému společenskému uspořádání, dopouští nedovolených činností, ukazuje to, že je materialistický začátečník, a nikoliv pokročilý oddaný Pána. Pokročilý oddaný, který je lhostejný vůči hmotnému smyslovému požitku, není poutaný postavením ve védské společnosti; tak může i hospodář žít velmi odříkavĕ, cestovat a kázat nauku o vĕdomí Kṛṣṇy mimo domov, a dokonce i sannyāsī může nĕkdy zamĕstnávat ženy oddanou službou Pánu Kṛṣṇovi. Nejpokročilejší oddaní nemohou být omezováni obřady a pravidly varṇāśramského systému – cestují volnĕ po svĕtĕ a rozdávají lásku k Bohu. Mat-para je čistý oddaný Pána, který neustále pevnĕ uchovává Pána ve svém srdci a vĕdomí. Ten, kdo poklesne a padne za obĕť smyslovému požitku, ještĕ nedospĕl na úroveň mat-para a mĕl by striktnĕ dodržovat pravidla náležící k jeho společenskému postavení, aby se udržel na úrovni zbožného lidského života.