Poslední čtvrtina života je určena pro sannyās. Je třeba se úplnĕ odpoutat od přání sídlit na různých planetách až po Brahmaloku. Tato přání získat lepší hmotné postavení se rodí z touhy po plodech hmotného jednání. Přijmout sannyās v náladĕ odříkání by človĕk mĕl tehdy, když pochopí, že snahy sídlit na vyšších planetách přinášejí v konečném smyslu jen utrpení. Proces přijetí sannyāsu zahrnuje uctívání Pána obĕtí, darování veškerého svého vlastnictví knĕžím a umístĕní různých obĕtních ohňů do srdce. Stýkat se se ženami nebo na nĕ dokonce jen hledĕt je pro sannyāsīho nebezpečnĕjší než pozřít jed. S výjimkou nouzových situací by na sobĕ sannyāsī nemĕl mít nic víc než bederní roušku nebo jednoduchou látku, která tuto bederní roušku zakrývá. Nemĕl by nosit nic jiného než svou tyč a nádobu na vodu. Nesmí se dopouštĕt žádného násilí vůči živým bytostem a mĕl by se ovládat v činnostech svého tĕla, mysli a řeči. Odpoutaný a soustředĕný na vlastní já by mĕl sám putovat na tak čistá místa jako jsou hory, řeky a lesy. Přitom by mĕl vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství a přebývat vždy na místĕ, kde není čeho se bát a které není hustĕ obydlené. Mĕl by každý den přijmout almužny v sedmi domech náhodnĕ vybraných mezi obydlími členů čtyř společenských tříd a vyhýbat se jedinĕ domovům prokletých či pokleslých lidí. Veškeré jídlo, které dostane, by mĕl s čistým srdcem obĕtovat Nejvyšší Osobnosti Božství a pak přijmout zbytky, mahā-prasādam. Přitom by mĕl mít stále na pamĕti, že dychtĕní po smyslovém požitku znamená pouto a zamĕstnávání smyslových objektů ve službĕ Pánu Mādhavovi znamená osvobození. Pokud nĕkdo postrádá poznání a schopnost si odříkat nebo ho stále pronásleduje šest nepřemožených nepřátel v čele s chtíčem a všemocnými smysly, nebo pokud přijme stav odříkání s tri-daṇḍou jen jako prostředek, jak si zaopatřit živobytí, pak jediné, čeho dosáhne, je, že zabije svou vlastní duši.