Paramahaṁsa nepodléhá příkazům a zákazům. Je oddaný Nejvyššímu Pánu, odpoutaný od vnĕjšího smyslového požitku a vůbec netouží dosáhnout ani tak subtilnĕ uspokojivých cílů, jako je osvobození. Umí výbornĕ rozlišovat a stejnĕ jako malému dítĕti mu pýcha ani urážka nic neříkají. I když je ve skutečnosti kvalifikovaný, potuluje se jako prosťáček, a přestože je velmi učený, blábolí jako hloupý šílenec. I když je ve skutečnosti zbĕhlý ve Védách, chová se nespořádaným způsobem. Toleruje urážky od druhých a nikdy nikomu neprojevuje opovržení. Vyhýbá se nepřátelskému jednání a planému argumentování. Vidí Nejvyšší Osobnost Božství ve všech tvorech a všechny živé bytosti vidí v Nejvyšší Osobnosti Božství. Aby uchoval své tĕlo naživu a mohl se vĕnovat uctívání Pána, přijímá jakékoliv prvotřídní či podřadné jídlo, oblečení či lůžkoviny, které získá bez úsilí. Ačkoliv jistou snahu musí vyvinout, aby si pro obživu tĕla obstaral potravu, neraduje se, když nĕco sežene, a není sklíčený, když se mu nic sehnat nepodaří. Sám Nejvyšší Pán plní ze své svobodné vůle různé předepsané povinnosti, přestože védským příkazům a zákazům v žádném případĕ nepodléhá, a také paramahaṁsa koná různé povinnosti, přestože je na úrovni, kdy védským pravidlům a zákazům nepodléhá. Vzhledem k tomu, že jeho transcendentální poznání zamĕřené na Nejvyššího Pána zcela odstranilo vnímání dualit, získá po opuštĕní hmotného tĕla osvobození zvané sārṣṭi, kdy bude mít stejný majestát jako Pán.