SLOKA 24
pura-grāma-vrajān sārthān
bhikṣārthaṁ praviśaṁś caret
puṇya-deśa-saric-chaila-
vanāśrama-vatīṁ mahīm
pura — velkomĕsta; grāma — mĕsta; vrajān — a pastviny; sa-arthān — ty, kdo pracují pro obživu tĕla; bhikṣā-artham — za účelem žebrání o almužny; praviśan — vstupující; caret — mĕl by putovat; puṇya — čistá; deśa — místa; sarit — s řekami; śaila — horami; vana — a lesy; āśrama-vatīm — vlastnící tato sídla; mahīm — Zemi.
Mudrc by mĕl putovat na posvĕcená místa, podél tekoucích řek a samotou hor a lesů. Vstupovat do velkomĕst, mĕst a na pastviny a oslovovat obyčejné pracující lidi by mĕl jen proto, aby si vyžebral holé životní nezbytnosti.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho slovo pura označuje velkomĕsta a mĕsta s tržnicemi a dalšími obchodními podniky, zatímco grāma označuje vesnice, kde tato zařízení nejsou. Vānaprastha či sannyāsī, který se snaží zbavit připoutanosti ke hmotĕ, by se mĕl vyhýbat tĕm, kdo ve dne v noci pracují pro smyslový požitek, a oslovovat je jen proto, aby jim dal příležitost k nezbytnému dobročinnému jednání. Rozumí se, že oddaní kázající vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ jsou osvobozené duše, a proto neustále oslovují materialistické živé bytosti, aby je zamĕstnali oddanou službou Pánu Kṛṣṇovi. I tito kazatelé by se však mĕli přísnĕ vyhýbat stykům s materialistickým svĕtem, když to není skutečnĕ nezbytné pro šíření mise vĕdomí Kṛṣṇy. Pokyn zní, že materialistickým svĕtem by se nemĕl oddaný zabývat víc, než je nutné.