SLOKA 42
bhikṣor dharmaḥ śamo ’hiṁsā
tapa īkṣā vanaukasaḥ
gṛhiṇo bhūta-rakṣejyā
dvijasyācārya-sevanam
bhikṣoḥ — sannyāsīho; dharmaḥ — hlavní náboženská zásada; śamaḥ — vyrovnanost; ahiṁsā — nenásilí; tapaḥ — askeze; īkṣā — rozlišování (mezi tĕlem a duší); vana — v lese; okasaḥ — toho, kdo žije, vānaprasthy; gṛhiṇaḥ — hospodáře; bhūta-rakṣā — poskytování útočištĕ všem živým bytostem; ijyā — provádĕní obĕtí; dvi-jasya — brahmacārīho; ācārya — duchovnímu učiteli; sevanam — služba.
Hlavními náboženskými povinnostmi sannyāsīho jsou vyrovnanost a nenásilí, zatímco pro vānaprasthu je nejdůležitĕjší askeze a filosofické chápání rozdílu mezi tĕlem a duší. Hlavními povinnostmi hospodáře jsou poskytovat útočištĕ všem živým bytostem a provádĕt obĕti a brahmacārī především slouží duchovnímu učiteli.
Brahmacārī žije v āśramu duchovního učitele a osobnĕ asistuje ācāryovi. Hospodářům se obvykle svĕřuje provádĕní obĕtí a uctívání Božstev a mĕli by zaopatřovat živobytí všem živým bytostem. Vānaprastha musí jasnĕ chápat rozdíl mezi tĕlem a duší, aby udržel svou úroveň odříkání, a mĕl by také podstupovat askezi. Sannyāsī by mĕl plnĕ soustředit své tĕlo, mysl i slova na seberealizaci. Jelikož díky tomu dosáhl vyrovnané mysli, je nejlepším dobrodincem všech živých bytostí.