SLOKA 15
etad eva hi vijñānaṁ
na tathaikena yena yat
sthity-utpatty-apyayān paśyed
bhāvānāṁ tri-guṇātmanām
etat — toto; eva — jistĕ; hi — skutečnĕ; vijñānam — realizované poznání; na — ne; tathā — takto; ekena — jedním (Osobností Božství); yena — kým; yat — který (vesmír); sthiti — udržování; utpatti — stvoření; apyayān — a zničení; paśyet — je třeba vidĕt; bhāvānām — všech hmotných prvků; tri-guṇa — ze tří kvalit přírody; ātmanām — složených.
Když osoba již nevidí dvacet osm oddĕlených hmotných prvků pocházejících z jediné příčiny, ale vidí samotnou příčinu, Osobnost Božství, jejímu přímému zážitku se říká vijñāna neboli seberealizace.
Rozdíl mezi jñānou (obyčejným védským poznáním) a vijñānou (seberealizací) lze pochopit takto. Podmínĕná duše, která sice rozvíjí védské poznání, se stále ještĕ do určité míry ztotožňuje s hmotným tĕlem a myslí a tedy s hmotným vesmírem. Ve snaze pochopit svĕt, ve kterém žije, se skrze védské poznání dozvídá, že Nejvyšší Osobnost Božství je jedinou svrchovanou příčinou všech hmotných projevů. Tak podmínĕná duše začíná chápat svĕt kolem sebe, který víceménĕ považuje za svůj svĕt. S tím, jak rozvíjí duchovní realizaci, proráží bariéry tĕlesného pojetí své totožnosti a uvĕdomuje si existenci vĕčné duše, se postupnĕ začíná vidĕt jako nedílná část duchovního svĕta, Vaikuṇṭhy. Tehdy se o Osobnost Božství nezajímá již jen jako o nejvyšší vysvĕtlení hmotného svĕta, ale začíná přeorientovávat celé své vĕdomí tak, že se pro ni Osobnost Božství stává středem pozornosti. Takto se přeorientovat je třeba, protože Nejvyšší Pán je skutečným středem a příčinou všeho. Seberealizovaná duše ve stádiu vijñāny tedy vnímá Osobnost Božství nejen jako stvořitele hmotného svĕta, ale jako nejvyšší živou bytost existující blaženĕ ve svém vlastním vĕčném prostředí. S dalším pokrokem v realizaci Nejvyššího Pána v Jeho sídle v duchovním nebi se živá bytost postupnĕ přestává zajímat o hmotný vesmír a už nedefinuje Pána z hlediska Jeho dočasných projevů. Seberealizovanou duši ve stádiu vijñāny nijak nepřitahují objekty, které jsou stvořené, udržované a nakonec zničené. Stádium jñāny je předbĕžným stádiem poznání pro ty, kdo se stále ještĕ ztotožňují s hmotným vesmírem, zatímco vijñāna je zralým stádiem poznání tĕch, kdo se vidí jako nedílné části Nejvyššího Pána.