SLOKA 3
jñāna-vijñāna-saṁsiddhāḥ
padaṁ śreṣṭhaṁ vidur mama
jñānī priyatamo ’to me
jñānenāsau bibharti mām
jñāna — v poznání písem; vijñāna — a realizovaném duchovním poznání; saṁsiddhāḥ — dokonalí; padam — lotosové nohy; śreṣṭham — nejvyšší objekt; viduḥ — vĕdí; mama — Mé; jñānī — učený transcendentalista; priya-tamaḥ — nanejvýš drahý; ataḥ — tedy; me — Mnĕ; jñānena — duchovním poznáním; asau — ten učenec; bibharti — udržuje (šťastného); mām — Mĕ.
Ti, kdo dosáhli veškeré dokonalosti skrze filosofické a realizované poznání, znají Mé lotosové nohy jako nejvyšší transcendentální objekt. Proto Mi je učený transcendentalista velmi drahý a svým dokonalým poznáním Mĕ naplňuje štĕstím.
Slova padaṁ śreṣṭhaṁ vidur mama („jsou si vĕdomi svrchovanosti Mých lotosových nohou“) jasnĕ vyřazují impersonalistické filosofy z kategorie saṁsiddhāḥ, tedy filosofů, kteří dosáhli veškeré dokonalosti. Zde Pán Kṛṣṇa mluví o velkých transcendentálních učencích, jako jsou čtyři Kumārové, Śukadeva Gosvāmī, Śrī Vyāsadeva, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura a Śrīla A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda. Nĕco podobného Pán říká v Bhagavad-gītĕ (7.17–18):
teṣām jñānī nitya-yukta
eka-bhaktir viśiṣyate
priyo hi jñānino 'ty-artham
ahaṁ sa ca mama priyaḥ
„Ten, kdo má úplné poznání a neustále se vĕnuje čisté oddané službĕ, je z nich nejlepší – jsem mu velmi drahý a on je také drahý Mnĕ.“
udārāḥ sarva evaite
jñānī tv ātmaiva me matam
āsthitaḥ sa hi yuktātmā
mām evānuttamāṁ gatim
„Všichni tito oddaní jsou nepochybnĕ velké duše, ale toho, který Mĕ zná, přijímám jako sebe sama. Prokazuje mi transcendentální službu, a tak zaručenĕ dosáhne nejvyššího a nejdokonalejšího cíle, Mĕ samotného.“
Jñāna označuje autorizované filosofické a analytické vnímání reality a když je toto poznání jasnĕ realizované posvĕceným vĕdomím, celkový výsledný zážitek se nazývá vijñāna. Spekulativní, neosobní poznání neočišťuje srdce živé bytosti; naopak ji utápí do stále hlubšího zapomnĕní na Nejvyšší Osobnost Božství. Tak jako je otec vždy pyšný na pokroky svého syna ve vzdĕlání, Pán Kṛṣṇa má velkou radost, když vidí, jak živé bytosti dostávají náležité duchovní vzdĕlání a díky tomu postupují na cestĕ zpátky domů, zpátky k Bohu.