SLOKA 4
tapas tīrthaṁ japo dānaṁ
pavitrāṇītarāṇi ca
nālaṁ kurvanti tāṁ siddhiṁ
yā jñāna-kalayā kṛtā
tapaḥ — askeze; tīrtham — navštĕvování svatých míst; japaḥ — pronášení tichých modliteb; dānam — rozdávání milodarů; pavitrāṇi — zbožné činnosti; itarāṇi — jiné; ca — také; na — ne; alam — do stejné míry; kurvanti — udílejí; tām — tuto; siddhim — dokonalost; yā — kterou; jñāna — duchovního poznání; kalayā — zlomkem; kṛtā — je daná.
Tu dokonalost, kterou vytváří malý zlomek duchovního poznání, nemůže nahradit podstupování askeze, navštĕvování svatých míst, pronášení tichých modliteb, rozdávání milodarů ani konání jiných zbožných činností.
Jñāna se zde vztahuje na jasné pochopení Pánovy svrchované vlády nade vším, co existuje, a toto realizované poznání se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. To, že Pán je nejvyšší, potvrzují v předchozím verši slova padam śreṣṭhaṁ vidur mama. Osoba může provádĕt askezi nebo navštĕvovat svatá místa s pyšnou mentalitou nebo hmotnou motivací a pronášet modlitby k Bohu, rozdávat milodary nebo konat další navenek zbožné činnosti lze s mnoha podivnými, pokryteckými nebo dokonce démonskými motivacemi. Realizované poznání svrchovanosti Pána Kṛṣṇy však představuje pevné spojení s duchovním svĕtem a pokud se osoba drží tohoto posvátného chápání, dospĕje postupnĕ na nejvyšší úroveň vĕdomé existence zvanou Vaikuṇṭha neboli království Boha.