SLOKA 9
tāpa-trayeṇābhihatasya ghore
santapyamānasya bhavādhvanīśa
paśyāmi nānyac charaṇaṁ tavāṅghri-
dvandvātapatrād amṛtābhivarṣāt
tāpa — utrpením; trayeṇa — trojím; abhihatasya — toho, kdo je stíhaný; ghore — která je hrozivá; santapyamānasya — sužovaného; bhava — hmotné existence; adhvani — na cestĕ; īśa — ó Pane; paśyāmi — vidím; na — ne; anyat — jiné; śaraṇam — útočištĕ; tava — Tvých; aṅghri — lotosových nohou; dvandva — dvou; ātapatrāt — než slunečník; amṛta — nektaru; abhivarṣāt — spršku.
Můj milý Pane, pro toho, kdo zakouší muka na hrozivé cestĕ zrození a smrti a je neustále stíhaný trojím utrpením, nevidím jiné útočištĕ než Tvé dvĕ lotosové nohy, které jsou jako osvĕžující slunečník, který skrápí sprškami lahodného nektaru.
Pán Kṛṣṇa bere ohled na Uddhavovu vysoce intelektuální povahu, a proto mu znovu a znovu doporučuje dosáhnout dokonalosti rozvojem transcendentálního poznání. Pán však také jasnĕ ukázal, že toto poznání musí osobu dovést k láskyplné oddané službĕ Jemu, jinak je zbytečné. V tomto verši Śrī Uddhava podporuje Kṛṣṇova prohlášení, že pravé štĕstí se získá odevzdáním se Jeho lotosovým nohám. Bĕhem korunovace Pṛthua Mahārāje, inkarnace Boha, mu polobůh Vāyu daroval slunečník, který neustále rozprašoval jemné kapky vody. Pánovy dvĕ lotosové nohy jsou zde podobnĕ přirovnány k úžasnému slunečníku, který neustále vytváří lahodný nektar – blaženost vĕdomí Kṛṣṇy. Spekulativní analytické poznání obvykle končí u neosobního pojetí Absolutní Pravdy, ale takzvanou blaženost splynutí s neosobní duchovní existencí nelze v žádném případĕ srovnávat s blažeností vĕdomí Kṛṣṇy, jak zde uvádí Śrī Uddhava. Vĕdomí Kṛṣṇy tedy automaticky zahrnuje dokonalé poznání, jelikož Pán Kṛṣṇa je konečným útočištĕm všech živých bytostí. Významná jsou v tomto verši slova abhihatasya a abhivarṣāt. Abhihatasya označuje toho, koho útok hmotné přírody poráží na všech frontách, zatímco abhivarṣāt popisuje spršku nektaru, která odstraňuje všechny problémy hmotné existence. Mĕli bychom pomocí inteligence hledĕt nad netečné hmotné tĕlo a nesmyslnou hmotnou mysl a pozorovat nekonečnou spršku blaženého nektaru proudící z lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. To bude začátek našeho skutečného štĕstí.