SLOKA 14
atrāpy udāharantīmam
itihāsaṁ purātanam
ārṣabhāṇāṁ ca saṁvādaṁ
videhasya mahātmanaḥ
atra api — v této záležitosti (popisování bhāgavata-dharmy); udāharanti — uvádí se jako příklad; imam — tento; itihāsam — historický popis; purātanam — starodávný; ārṣabhāṇām — synů Ṛṣabhy; ca — a; saṁvādam — rozhovor; videhasya — s Janakou, králem Videhy; mahā-ātmanaḥ — který byl velkou duší.
Na vysvĕtlení oddané služby Pánu mudrci uvádĕjí starodávný příbĕh o rozhovoru mezi králem Videhy, který byl velkou duší, a syny Ṛṣabhy.
Slova itihāsam purātanam, „starodávný historický popis“, jsou zde významná. Śrīmad-Bhāgavatam je nigama-kalpa-taror galitam phalam, zralý plod na stromu přání védského poznání. Na stránkách Bhāgavatamu nalézáme pravdivá historická vyprávĕní týkající se Nejvyšší Osobnosti Božství a osvobození podmínĕných duší. Tyto historické popisy nejsou smyšlenky autorů nebo mytologie, ale popisují úžasné činnosti Pána a Jeho oddaných, které se odehrály v yugách předcházejících začátku tohoto nevýznamného vĕku. I když se svĕtští učenci pošetile pokoušejí líčit Bhāgavatam jako mytologický nebo nedávno vytvořený text, ve skutečnosti se jedná o dokonalé transcendentální dílo popisující nejen vše o tomto vesmíru, ale i to, co leží daleko za tímto vesmírem, jak v hmotném, tak v duchovním nebi. Pokud človĕk vážnĕ studuje Śrīmad-Bhāgavatam, stane se tím nejvzdĕlanĕjším intelektuálem. Caitanya Mahāprabhu si přeje, aby všichni zbožní lidé získali vysoké vzdĕlání nasloucháním Śrīmad-Bhāgavatamu a potom aby vĕdeckým způsobem kázali o slávĕ Pána po celém svĕtĕ. Je důležité, abychom tato historická vyprávĕní, jako je popis rozhovoru mezi nava-yogendry a králem Videhy, poslouchali s vírou a pokorou. Potom – jak uvádí 12. sloka této kapitoly – budeme díky samotnému naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu povýšeni na transcendentální úroveň Pána a Jeho oddaných i v případĕ, že náš dřívĕjší život byl plný ohavných činností. Taková je neobyčejná síla bhāgavatských příbĕhů, na rozdíl od planých svĕtských historických popisů, které v konečném smyslu ničemu neslouží. I když svĕtští historikové ospravedlňují svou práci argumentem, že se musíme učit z dĕjin, můžeme v praxi vidĕt, že svĕtová situace se nyní kvapem degraduje do neúnosného konfliktu a chaosu, čemuž takzvaní historikové jen bezmocnĕ přihlížejí. Ale bhāgavatští historikové, kteří si s vírou vyslechli Śrīmad-Bhāgavatam, mohou dávat dokonalé a mocné pokyny, jak navrátit svĕtu mír a blaženost. Proto by ti, kdo chtĕjí obohatit svůj intelektuální život studiem historie, mĕli studovat historická vyprávĕní Śrīmad-Bhāgavatamu. To jim přinese dokonalost intelektuálního a duchovního života.