SLOKA 27
tān rocamānān sva-rucā
brahma-putropamān nava
papraccha parama-prītaḥ
praśrayāvanato nṛpaḥ
tān — jich; rocamānān — zařících; sva-rucā — svou vlastní září; brahma-putra-upamān — jako synové Brahmy; nava — devíti; papraccha — zeptal se; parama-prītaḥ — transcendentálnĕ rozradostnĕný; praśraya — s pokorou; avanataḥ — poklonil se; nṛpaḥ — král.
Král, kypící transcendentálním štĕstím, pokornĕ sklonil hlavu a pak začal devíti mudrcům klást otázky. Tĕchto devĕt velkých duší zářilo svou vlastní září, a tak vypadali stejnĕ jako čtyři Kumārové, synové Pána Brahmy.
Śrīla Śrīdhara Svāmī podotýká, že slovem sva-rucā je vyjádřeno, že nava-yogendrové vydávali svou vlastní duchovní záři, a nezářili tedy díky svým ozdobám nebo z jakéhokoliv jiného důvodu. Nejvyšší Duše, Pán Kṛṣṇa, je původním zdrojem všeho svĕtla. Jeho jasnĕ zářící tĕlo je zdrojem všeprostupující brahmajyoti, nezmĕřitelného duchovního svĕtla, ve kterém spočívá nespočetnĕ mnoho vesmírů (yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi). Individuální duše jako nedílná část Pána vydává také svou vlastní záři. Vše v Božím království ve skutečnosti září, jak popisuje Bhagavad-gītā (15.6):
na tad bhāsayate sūryo
na śaśaṅko na pāvakaḥ
yad gatvā na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama
Již bylo mnoha způsoby vyjádřeno, že nava-yogendrové byli čistí oddaní Pána. Jelikož byli dušemi plnĕ si vĕdomými Kṛṣṇy, přirozenĕ vydávali intenzívní záři duše, což je zde vyjádřeno slovem sva-rucā. Śrīla Śrīdhara Svāmī rovnĕž poukázal na to, že slovo brahma-putropamān, které znamená „rovnocenní synům Brahmy“, vyjadřuje, že nava-yogendrové byli na stejné duchovní úrovni jako čtyři vznešení bratři Kumārové. Ve čtvrtém zpĕvu je popsáno, že Mahārāja Pṛthu přijal čtyři Kumāry s velkou láskou a úctou, a zde král Nimi podobnĕ přijímá devĕt synů Pána Ṛṣabhadevy. Přijímat vznešené vaiṣṇavy s láskou a úctou je standardní duchovní etiketa pro všechny, kdo si přejí dosáhnout pokroku a štĕstí v životĕ.