SLOKA 30

V této sloce je významné slovo śevadhiḥ neboli „velký poklad“. Tak jako je obyčejný človĕk nadšený, když nečekanĕ najde poklad, ten, kdo je skutečnĕ inteligentní, je nadšený, když získá společnost čistého oddaného Pána, díky které může svůj život snadno dovést k dokonalosti. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho slova ātyantikaṁ kṣemam, „nejvyšší dobro“, označují situaci, ve které človĕk nepociťuje ani sebemenší strach. Nyní jsme zapleteni v kolobĕhu zrození, stáří, nemoci a smrti (saṁsāre). Jelikož s celým naším postavením může být v okamžiku konec, nemůžeme se zbavit strachu. Čistí oddaní Pána nás však mohou naučit praktický způsob, jak se vysvobodit z hmotné existence, a tak ukončit obavy všeho druhu.

Podle Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura by normální pravidla společenského chování nařizovala, aby se hostitel ihned zeptal svého hosta, jak se mu daří. Tuto otázku se však nehodí klást Pánovým oddaným, kteří jsou spokojení sami v sobĕ a přinášejí blaho ostatním. Podle Śrīly Viśvanātha král vĕdĕl, že nemá cenu se mudrců ptát, co dĕlají, protože jedinou činností čistých oddaných Pána je usilovat o dosažení nejvyššího cíle života. Podle Bhagavad-gīty je cílem života vysvobodit se z kolobĕhu rození a umírání a vrátit se na úroveň duchovní blaženosti jako vĕčný služebník Boha. Pánovi čistí oddaní nemarní čas svĕtskými záležitostmi. Nerozumní příbuzní vaiṣṇavského kazatele nĕkdy bĕdují, že nevyužívá života k hmotnému podnikání a že kvůli duchovnímu životu přichází o spoustu penĕz. Tito nevĕdomí lidé si nedovedou představit nekonečný blahobyt, který mohou mít na duchovní úrovni ti, kdo odevzdali své srdce a duši Pánovĕ misi. Král Nimi byl sám učený vaiṣṇava, a proto mudrcům nekladl hloupé otázky o svĕtských záležitostech. Ihned se zeptal na ātyantikaṁ kṣemam, nejvyšší a nejdokonalejší cíl života.

Slovo anaghāḥ, „ó bezhříšní“, má podle Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura dva významy. Za prvé vyjadřuje, že devĕt Yogendrů bylo osobnĕ prostých všech hříchů, a také to, že i obyčejný, hříšný človĕk se mohl zbavit svých hříchů a získat vše, co si přál, když jen mĕl to štĕstí, že je mohl vidĕt a pokornĕ jim naslouchat.

Nĕkdo by mohl namítat, že král nemĕl být tak netrpĕlivý a hned se ptát na dokonalost života, protože velcí mudrci právĕ přišli. Možná mĕl počkat, dokud ho sami nevyzvou, aby se ptal. Na tuto hypotetickou námitku odpovídají slova kṣaṇārdho pi. I jediný okamžik ve společnosti čistých oddaných, nebo dokonce polovina okamžiku, stačí k tomu, aby človĕk dosáhl dokonalosti života. Když se obyčejnému človĕku nabídne velké bohatství, okamžitĕ zatouží ho získat. Král Nimi uvažoval podobnĕ: „Proč bych si mĕl myslet, že budu mít tak velké štĕstí, aby u mĕ tito velcí mudrci zůstali delší dobu? Jsem jen obyčejný človĕk, a tak jistĕ brzy odejdete. Proto musím bezodkladnĕ využít vaší svaté společnosti!“

Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho se v tomto svĕtĕ projevují různé druhy milosti. Obyčejná milost však nemůže ukončit veškeré neštĕstí. Mnoho humanitárních pracovníků, altruistů a společenských reformátorů usiluje o zlepšení stavu lidstva a jsou všeobecnĕ pokládáni za milostivé. Lidstvo však navzdory jejich milosti dále trpí nutností rodit se, stárnout, onemocnĕt a umírat. Mohu podarovat potřebného jídlem zdarma, ale poté, co sní můj milostivý dar, dostane znovu hlad, nebo bude trpĕt nĕjakým jiným způsobem. Samotné humanitářství či altruismus tedy nezbaví lidi neštĕstí; pouze ho odloží nebo pozmĕní. Král Nimi se radoval, když spatřil nava-yogendry, protože vĕdĕl, že jsou to vĕčnĕ dokonalí společníci Nejvyššího Pána. Říkal si: „Nemáte hříšné sklony jako nešťastní svĕtští lidé jako jsem já. Vaše slova proto neobsahují žádný klam a vykořisťování.“

Hmotou podmínĕné duše tráví dny a noci rozhovory o různých formách smyslového požitku a nikdy nemají čas naslouchat transcendentálnímu poznání. Pokud však byť jen krátce nebo shodou okolností uslyší hari-kathā, rozhovory o Kṛṣṇovi ve společnosti čistých oddaných Pána, jejich utrpení v hmotné existenci se zmírní. Když človĕk vidí osvobozené osoby, naslouchá od nich o Kṛṣṇovi, vzpomíná na jejich svaté chování a tak dále, přestává tolik lpĕt na iluzi smyslového požitku a začne chtít sloužit Nejvyššímu Pánu.