SLOKA 34
ye vai bhagavatā proktā
upāyā hy ātma-labdhaye
añjaḥ puṁsām aviduṣāṁ
viddhi bhāgavatān hi tān
ye — které; vai — vskutku; bhagavatā — Nejvyšší Osobností Božství; proktaḥ — řečené; upāyāḥ — prostředky; hi — jistĕ; ātma-labdhaye — pro realizaci Nejvyšší Duše; añjaḥ — snadno; puṁsām — osobami; aviduṣām — ménĕ inteligentními; viddhi — vĕz; bhāgavatān — že jsou bhāgavata-dharma; hi — jistĕ; tān — tyto.
Dokonce i nevĕdomé živé bytosti mohou velmi snadno poznat Nejvyššího Pána, pokud přijmou ty prostředky, které Pán sám předepsal. Metoda, kterou Pán doporučuje, je známá jako bhāgavata-dharma neboli oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství.
Existuje mnoho védských písem, jako například Manu-saṁhitā, které uvádĕjí standardní pokyny, jak pokojnĕ spravovat lidskou společnost. Toto védské poznání se zakládá na systému varṇāśramaa, který vĕdecky dĕlí lidskou společnost na čtyři třídy podle zamĕstnání a také čtyři duchovní stavy. Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho se však poznání, které může človĕka přivést do přímého styku s Nejvyšší Osobností Božství, nazývá ati-rahasyam neboli „nejdůvĕrnĕjší poznání“ (ati-rahasyatvāt sva-mukhenaiva bhagavatāviduṣām api puṁsām añjaḥ sukhenaivātma-labdhaye).
Bhāgavata-dharma je tak důvĕrná, že ji představuje samotný Pán. Podstata bhāgavata-dharmy je podána v Bhagavad-gītĕ, kde Kṛṣṇa osobnĕ dává pokyny Arjunovi. V jedenáctém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu však dá Uddhavovi pokyny, které dokonce ještĕ překonají učení vyložené Arjunovi v Bhagavad-gītĕ. Śrīla Prabhupāda k tomu poznamenal: „Pán již pronesl Bhagavad-gītu na Kuruovském bitevním poli, aby povzbudil Arjunu k boji, a přesto pro doplnĕní tohoto transcendentálního poznání poučil Uddhavu. Chtĕl, aby Uddhava splnil Jeho poslání a rozšířil poznání, které nevyslovil ani v Bhagavad-gītĕ.“ (Bhāg. 3.4.32 význam) Rovnĕž poznání, které zde předloží devĕt Yogendrů, je chápáno nikoliv jako jejich vlastní výmysl, nýbrž je to autorizované poznání, jež původnĕ sdĕlil samotný Pán.
Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho živé bytosti bĕhem svého putování v kolobĕhu rození a umírání ztrácejí veškeré stopy Osobnosti Božství. Když ale slyší vĕčnĕ příznivá sdĕlení, která Nejvyšší Pán vyslovil pro jejich dobro, a když pochopí svou vĕčnou totožnost duchovní duše, pak se realizovaná zkušenost, že jsou vĕční služebníci Kṛṣṇy, stává základem bhāgavata-dharmy. Duše ve svých zážitcích jako čistý vaiṣṇava neboli služebník Boha neuvažuje, zda se od Boha liší nebo je s Ním totožná, ani neprojevuje zájem o království hmotného smyslového požitku. Čistý oddaný pouze vnímá svou osobní oddanou službu Nejvyššímu Pánu a vidí se jako individuální nedílnou část konečného útočištĕ. Zakouší, že jeho osoba je provazy láskyplné oddanosti připoutána k tomuto útočišti v jedné z Jeho přímých osobních expanzí. V tomto dokonalém stavu vĕdomí oddaný dokáže vnímat všudypřítomné rozmanité podoby Absolutní Pravdy.