SLOKA 38

Podmínĕná mysl je sice zmatena objekty smyslového požitku, které jí nabízí māyā, iluze, ale když přijme ryzí oddanou službu Pánu, hmotný smyslový požitek se postupnĕ rozplyne, protože je to pouhý mentální výtvor podmínĕné duše. Śrīla Śrīdhara Svāmī slovy avyabhicāriṇī bhakti zdůraznil, že iluzi hmotného smyslového požitku nelze rozptýlit bez přijetí ryzí oddané služby Pánu. Śrīla Rūpa Gosvāmī uvedl:

Čistou oddanou službu nelze míchat s hmotným smyslovým požitkem nebo mentální spekulací. Služebník musí jednat pouze pro potĕšení svého Pána. Také Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītĕ, mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Všude je třeba vidĕt pouze Pána Kṛṣṇu a jednat výhradnĕ pro Jeho potĕšení, protože je vĕčným Pánem každé živé bytosti.

Śrīla Madhvācārya cituje nĕkolik veršů z Hari-vaṁśi, které ukazují, jak je živá bytost zmatena ztotožňováním se se svým hmotným tĕlem, domovem, rodinou, přáteli a tak dále, a jak zapletena v cyklu zrození a smrti považuje fantasmagorii za realitu. Pokud nĕkdo vážnĕ chce odstranit dualitu hmotné iluze, musí podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho přijmout proces opĕvování slávy Nejvyššího Pána a naslouchání o ní (śravaṇa-kīrtanādi-lakṣaṇa-mātratvaṁ yato na vyāhanyeta). Śrī Caitanya Mahāprabhu cituje také následující védský odkaz:

Podle védské literatury je schopnost živých bytostí této Kali-yugy chápat duchovní poznání velmi slabá (mandāḥ sumanda-matayo manda-bhāgyā hy upadrutāḥ). Mají neustále rozrušenou mysl a jsou líné a svedené mnoha falešnými vůdci. V Bhāgavatamu jsou dále popsány jako niḥsattvān (netrpĕlivé a bezbožné), durmedhān (chabé inteligence) a hrasitāyuṣaḥ (s velmi krátkým životem). Ten, kdo chce opravdu překonat nevĕdomost hmotného života se proto musí odevzdat procesu opĕvování a naslouchání svatého jména Pána  —  Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare  —  a recitování transcendentální literatury a jejímu pokornému naslouchání v Pánovĕ podání, jako je Bhagavad-gītā, Śrīmad-Bhāgavatam a Caitanya-caritāmṛta. Je třeba pochopit, že živá bytost je zcela duchovní a s hmotnou energií se ve skutečnosti nikdy nesmíchá (asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ). Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho, tasmin śuddhe 'pi kalpyate: je živá bytost śuddha, neboli čistá duše, ale protože si o sobĕ myslí, že je výtvorem hmoty, zaplétá se do sítĕ iluze zvané dehāpatya-kalatrādi.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura označuje zkušenost s hmotným životem slovem mānasa-pratyakṣa. Mānasa-pratyakṣa znamená „to, co zakoušíme pouze v mysli.“ Skutečná pratyakṣa je popsána Bhagavad-gītĕ (9.2):

Ten, kdo s pokorou naslouchá pokynům samotného Pána v Bhagavad-gītĕ, která je králem veškerého poznání (rāja-vidyā) a nejdůvĕrnĕjším poznáním (rāja-guhyam), může ve společnosti takového neposkvrnĕného duchovního poznání (pavitram idam uttamam) zakusit svou vĕčnou povahu (pratyakṣāvagamam). Na základĕ realizace své vĕčné povahy se stane opravdu zbožným (dharmyam), blaženým (susukham) a na vĕky se zapojí do oddané služby Pánu (kartum avyayam).

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti cituje následující śruti-mantru: vijita-hṛṣīka-vāyubhir adānta-manas turagam. „Nezkrocená mysl človĕka znovu odtáhne pryč skrze ty samé smysly a životní vzduch, které už jednou ovládl.“ Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje význam tohoto verše jako samavahāya guroś caraṇam: veškerý duchovní pokrok toho, kdo zavrhl lotosové nohy svého duchovního mistra je vymazán a ztracen, což bylo v předešlém verši již naznačeno slovy guru-devatātmā. Dokud človĕk nepřijme pravého duchovního mistra v autorizované parampaře jako své uctívané božstvo a svůj život, nepřipadá v úvahu, že by mohl překonat dualitu hmotného života.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentuje takto: „Schopnost ovládat mysl je výsledkem života naplnĕného oddanou službou Pánu. Vlivem neochvĕjné oddané služby může přijímající a odmítající mysl zastavit svoji žízeň po smyslovém požitku oddĕleném od Kṛṣṇy. V transcendentálním vĕdomí Kṛṣṇy neexistuje protiklad, bezvýznamnost či nedostatek extáze. Jinak řečeno, není jako hmotný objekt, který se vždy ukáže být dočasný a plný utrpení. Protože živá bytost zapomĕla na Kṛṣṇu, tak trpí svedením a zvrácením své vlastní takzvané inteligence. Živé bytosti jsou nedílnými částmi svrchovaného útočištĕ, Kṛṣṇy, ale poklesly z Kṛṣṇova království duchovních zábav. Kvůli svému zapomenutí na Nejvyššího Pána získaly sklon k hříšnému životu a svou pozornost obrátily k nebezpečným hmotným objektům, které je naplňují neustálým strachem. Pokud si nĕkdo přeje pokořit svou mysl, která je neustále zaneprázdnĕna dualitou mentálních výmyslů, musí začít oddanĕ sloužit Pánu Kṛṣṇovi.“