SLOKA 5

Tato sloka jasnĕ uvádí, že čistí oddaní Pána, jako je Nārada Muni, jsou svĕtci, které je třeba považovat za nadřazené dokonce i polobohům, tedy živým bytostem, jež Nejvyšší Pán zplnomocnil k řízení celého vesmíru. V Bhagavad-gītĕ (3.12) je řečeno:

„Jakmile jsou polobozi, kteří se starají o poskytování životních nezbytností, uspokojeni konáním yajñi (obĕti), zásobí človĕka vším potřebným. Kdo si však užívá tĕchto darů, aniž by je na oplátku obĕtoval polobohům, není nic jiného než zlodĕj.“ V této souvislosti vyslovil Śrīla Prabhupāda o polobozích následující komentář: „Polobozi jsou zplnomocnĕnými správci hmotného dĕní. Dodávání vzduchu, svĕtla, vody a všech ostatních darů pro zachování tĕla a duše všech živých bytostí je svĕřeno tĕmto nesčetným pomocníkům Nejvyššího Pána, nacházejícím se v různých částech Jeho tĕla. Jejich spokojenost či nespokojenost závisí na yajñích, které mají lidé konat.“ Jinak řečeno, Pán to zařídil tak, že hmotný blahobyt závisí na uspokojení polobohů. Pokud se obĕti neprovádĕjí nebo se provádĕjí nesprávnĕ, a polobozi jsou nespokojení, mají plnou moc uvalit na lidské bytosti různé druhy utrpení. Toto utrpení má obvykle podobu buď přehnaných nebo nedostatečných dodávek hmotných potřeb. Například sluneční svĕtlo je pro život nezbytné, ale pokud jde ze slunce příliš mnoho tepla nebo naopak nedostatek, tak trpíme. Příliš mnoho nebo málo deštĕ také způsobuje utrpení. Takto polobozi udílejí lidským bytostem buď štĕstí nebo utrpení, podle toho, jak se provádĕjí obĕti.

Jak ale stojí zde, velcí svĕtci, jako je Nārada Muni, jsou vždy milostiví vůči všem živým bytostem.

„Sādhu je tolerantní, milostivý a přátelský ke všem živým bytostem. Nemá nepřátel, je mírumilovný, řídí se pokyny písem a všechny jeho vlastnosti jsou vznešené.“ (Bhāg. 3.25.21) Śrīla Prabhupāda ve svém komentáři k této sloce zobrazuje sādhua takto: „Sādhu, kterého popisuje tento verš, je oddaný Pána. Jeho zájmem proto je dát lidem poznání o oddané službĕ Pánu. To je jeho milost. Ví, že bez oddané služby Pánu je lidský život promarnĕný. Oddaný cestuje po celé zemi, od domu k domu, a káže: ,Buďte si vĕdomi Kṛṣṇy. Staňte se oddanými Pána Kṛṣṇy. Nepromarňujte své životy uspokojováním svých zvířecích sklonů. Lidský život je určen k seberealizaci, k rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy.̀ To je kázání sādhua. Nespokojí se jen se svým vlastním osvobozením, ale stále myslí na druhé. Je velmi soucitný ke všem pokleslým duším. Jedna z jeho vlastností je tedy kāruṇika, velká milost k pokleslým duším. Při kázání musí sādhu neboli oddaný Pána čelit mnoha nepřátelům, a proto je třeba, aby byl velmi tolerantní. Nĕkteří lidé se k nĕmu chovají hrubĕ, protože podmínĕné duše nejsou připraveny přijmout transcendentální poznání o oddané službĕ. Nezamlouvá se jim – to je jejich nemoc. Sādhu se ujímá nevdĕčného úkolu přesvĕdčit je o důležitosti oddané služby. Nĕkdy jsou oddaní vystaveni tĕlesnému násilí. Pán Ježíš Kristus byl ukřižován, Haridāsa Ṭhākura byl bičován na dvaceti dvou tržištích a Nityānanda, jeden z hlavních společníků Pána Caitanyi, se stal terčem útoku Jagāie a Mādhāie. Přesto vše tolerovali, protože jejich posláním bylo osvobodit pokleslé duše. Sādhu se vyznačuje tím, že je velmi tolerantní a milostivý ke všem pokleslým duším. Je milostivý, protože je dobrodincem všech živých bytostí. Přeje dobro nejen lidem, ale i zvířatům. Slovo sarva-dehinām se vztahuje na všechny vtĕlené živé bytosti. Hmotné tĕlo mají nejen lidé, ale i ostatní živé bytosti, jako jsou kočky a psi. Oddaný Pána je milostivý ke všem: ke kočkám, psům, stromům a tak dále. Ke všem živým bytostem se chová tak, aby mohly nakonec získat vysvobození z tohoto hmotného svĕta. Śivānanda Sena, jeden ze žáků Pána Caitanyi, svou transcendentální péčí osvobodil psa. Je mnoho příkladů, kdy ve společnosti sādhua získal osvobození pes, neboť sādhu vykonává tu nejzáslužnĕjší činnost ve prospĕch všech živých bytostí. Sādhu se vůči nikomu nechová nepřátelsky, ale svĕt je tak nevdĕčný, že i sādhu má mnoho nepřátel.

Jaký je rozdíl mezi nepřítelem a přítelem? Rozdíl je v chování. Sādhu jedná se všemi podmínĕnými dušemi takovým způsobem, aby se nakonec vyprostily z pout hmoty. Proto je nejlepším přítelem podmínĕných duší. Sādhu je mírný a s klidnou myslí následuje pokyny písem. Sādhu znamená ten, kdo následuje písma a je zároveň oddaným Pána. Skutečný následovník písem musí být oddaným Boha, protože všechny śāstry nařizují, abychom poslouchali příkazy Osobnosti Božství. Sādhu je tedy následovník pokynů písem a oddaný Pána. Oddaný má všechny tyto charakterové rysy. Oddaný vyvíjí všechny dobré vlastnosti polobohů, zatímco neoddaný, přestože může mít akademické vzdĕlání, nemá z hlediska transcendentální realizace žádné dobré vlastnosti či předpoklady.“

Proto Vasudeva použil k charakterizování Nārady Muniho slovo sādhu, kterým vyjádřil, že oddaný Pána zaujímá dokonce vyšší postavení než polobozi.