SLOKA 6

Zde jsou významná slova chāyeva karma-sacivāḥ. Chāyā znamená „stín“. Tĕlesný stín přesnĕ následuje pohyby tĕla; nemá vlastní schopnost se pohybovat jinak. A podobnĕ platí, co je řečeno zde: bhajanti ye yathā devān devā api tathāiva tān – výsledky, které polobozi udílejí živým bytostem, přesnĕ odpovídají činnostem živých bytostí. Pán povĕřil polobohy, aby se při udílení štĕstí a neštĕstí přesnĕ řídili karmou dané živé bytosti. Tak jako se stín nemůže pohybovat nezávisle, ani polobozi nemohou trestat nebo odmĕňovat živou bytost nezávisle. I když jsou miliónkrát mocnĕjší než lidské bytosti na Zemi, jsou koneckonců nepatrnými služebníky Boha, kterým Pán dovoluje hrát si na vládce vesmíru. Ve čtvrtém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu prohlašuje Pṛthu Mahārāja, zplnomocnĕná inkarnace Pána, že i polobozi podléhají Pánovým trestům, pokud se odchýlí od Jeho zákonů. Na druhou stranu Pánovi oddaní, jako je Nārada Muni, jsou schopni svým mocným kázáním zasáhnout do karmy živé bytosti tak, že ji přesvĕdčí, aby zanechala plodonosného jednání a mentální spekulace a odevzdala se Nejvyšší Osobnosti Božství. V hmotné existenci človĕk tĕžce pracuje v poutech nevĕdomosti. Je-li však osvícen společností čistého oddaného Pána, může pochopit své skutečné postavení vĕčného Pánova služebníka. Když takto slouží, zbaví se připoutanosti k hmotnému svĕtu a následků svých dřívĕjších činností, a jako osvobozená duše je obdařen neomezenou duchovní svobodou ve službĕ Pánu. Brahma-saṁhitā (5.54) v této souvislosti uvádí:

„Uctívám prvotního Pána, Govindu, jenž bezezbytku spaluje všechny plodonosné činnosti tĕch, kdo oplývají oddaností. Tĕm, kdo kráčí cestou konání – a to platí pro Indru, krále polobohů, tak jako pro drobný hmyz zvaný indragopa – nezaujatĕ přidĕluje zasloužené plody odpovídající řetĕzci jejich dříve vykonaných činností.“ Dokonce i polobozi jsou spoutáni zákony karmy, zatímco čistý oddaný Pána, který se zcela vzdal touhy po hmotném požitku, úspĕšnĕ spaluje všechny zbytky karmy na popel.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura k tomu ve svém komentáři uvádí, že nikdo nemůže být niṣkāma neboli oproštĕný ode všech osobních tužeb, dokud se jako odevzdaná duše nevĕnuje oddané službĕ Pánu. Materialisté nĕkdy rozdávají milodary nebo provádĕjí jiné dobročinné akce, což považují za nesobecké jednání. Rovnĕž ti, kdo se vĕnují mentální spekulaci s konečným cílem splynout s Brahmanem, neosobním aspektem Pána, o sobĕ prohlašují, že nemají žádné sobecké touhy. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho jsou ale tito karmī a jñānī navzdory své takzvané „nesobeckosti“ ve skutečnosti služebníky chtivých tužeb. Nepochopili své postavení vĕčných služebníků Boha. Dobročinnĕ založený karmī se mylnĕ považuje za nejlepšího přítele lidstva, i když není schopný druhým skutečnĕ prospĕt, neboť neví nic o vĕčném životĕ blaženosti a poznání nad dočasnou halucinací hmotné existence. Jñānī se sice hrdĕ prohlašuje za Boha a vyzývá druhé, aby se také stali Bohem, ale nesnaží se vysvĕtlit, jak došlo k tomu, že byli takzvaní bozi spoutáni zákony hmotné přírody. Snaha stát se Bohem se ve skutečnosti nezakládá na lásce k Bohu, ale na touze zaujmout stejné postavení jako Bůh. Touha vyrovnat se ve všech ohledech Nejvyššímu je jen další materialistická touha. Proto karmī a jñānī, neuspokojení ve své umĕlé snaze splnit si své touhy, nemohou projevit pokleslým duším žádnou skutečnou milost. Śrī Madhvācārya v této souvislosti cituje z Uddāma-saṁhity:

„Ṛṣiové chtĕjí štĕstí pro všechny živé bytosti a lidské neštĕstí je pro nĕ témĕř vždy nesnesitelné. Polobozi jsou však na vyšší úrovni, protože Pán Hari je má velice rád.“ Ačkoliv Śrīla Madhvācārya staví polobohy výše než milostivé ṛṣie, Śrīla Jīva Gosvāmī prohlásil: sādhavas tu na karmānugatāḥ – sādhuové jsou ve skutečnosti lepší než polobozi, protože jsou milostiví bez ohledu na zbožné či bezbožné jednání podmínĕných duší. Tento zdánlivý rozpor mezi Madhvācāryou a Jīvou Gosvāmīm vyjasňuje Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, který poukazuje na to, že ve výroku Śrīly Madhvācāryi označuje slovo ṛṣi neboli „mudrc“ takzvané sādhuy neboli svĕtce v řadách karmīch a jñānīch. Obyčejní ploduchtiví lidé a spekulativní filozofové si o sobĕ myslí, že jsou na vrcholu zbožné mravnosti a dobročinnosti. Jelikož si však nejsou vĕdomi svrchovaného postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, nelze je považovat za rovnocenné polobohům, kteří jsou bez výjimky oddanými Pána a vĕdí, že všechny živé bytosti jsou Pánovými vĕčnými služebníky. Ani tyto polobohy však nelze srovnávat s čistými oddanými, jako je Nārada. Tito čistí oddaní jsou zmocnĕní k tomu, aby udíleli nejvyšší dokonalost života jak zbožným, tak bezbožným živým bytostem, které jen musí následovat jejich pokyny.