No edit permissions for Čeština

SLOKA 8

ahaṁ kila purānantaṁ
prajārtho bhuvi mukti-dam
apūjayaṁ na mokṣāya
mohito deva-māyayā

aham  —  já; kila  —  vskutku; pura  —  dávno; anantam  —  Nejvyššího Pána, který je neomezený; prajā-arthaḥ  —  s přáním mít dítĕ; bhuvi  —  na Zemi; mukti-dam  —  Pána, který dává osvobození; apūjayam  —  uctíval jsem; na mokṣāya  —  ne pro osvobození; mohitaḥ  —  zmatený; deva-māyayā  —  klamnou energií Pána.

V minulém životĕ na této Zemi jsem uctíval Nejvyššího Pána, Anantu, který jediný může udĕlit osvobození, ale přál jsem si mít dítĕ, a proto jsem Ho neuctíval za účelem osvobození. Tak jsem byl zmatený Pánovou klamnou energií.

Podle Śrīdhara Svāmīho slovo kila (které znamená „vskutku, je to tak“, „je řečeno“ nebo „je dobře známo“) vyjadřuje, že Vasudeva vzpomínal na slova Pána, když se zjevil jako čtyřruký Viṣṇu v Kaṁsovĕ vĕzení. Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí, že z Vasudevovy úzkosti, která je v této sloce vyjádřena slovy apūjayaṁ na mokṣāya mohito deva-māyayā, se pozná, že Vasudeva již slyšel o prokletí yaduovské dynastie brāhmaṇy v Piṇḍārace a vĕdĕl, že se blíží Pánův odchod z této planety. Vasudeva pochopil, že projevené zábavy Pána v tomto vesmíru se chýlí ke konci, a naříkal, že nevyužil přímé příležitosti uctívat Kṛṣṇu, aby se mohl vrátit domů, zpátky k Bohu.

Významné je, že Vasudeva popisuje Pána slovem mukti-dam, které je synonymem jména Mukunda neboli „ten, kdo může udĕlit osvobození z kolobĕhu rození a umírání“. Ve védské literatuře je řečeno, že i polobozi jsou spoutáni v kolobĕhu rození a umírání, i když je podle pozemských mĕřítek jejich život nepředstavitelnĕ dlouhý. Jedinĕ všemocný Bůh může osvobodit podmínĕnou duši od následků jejích dřívĕjších hříšných činností a obdařit ji vĕčným životem blaženosti a poznání.

Vasudeva litoval, že si přál, aby k nĕmu Kṛṣṇa přišel jako syn, a ne aby mohl jít zpátky ke Kṛṣṇovi, zpátky k Bohu, a sloužit Mu v duchovním nebi. Ve svém komentáři k této události v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu Śrīla Prabhupāda zdůraznil, že bychom si radĕji mĕli přát jít zpátky domů, zpátky k Bohu, a ne se snažit přivést Pána do tohoto svĕta jako svého syna. Nemůžeme také umĕle napodobovat přísnou askezi, kterou Vasudeva a Devakī podstupovali po tisíce nebeských let ve svých minulých životech jako Sutapā a Pṛśni. V této souvislosti Śrīla Prabhupāda uvádí: „Chceme-li, aby se Nejvyšší Pán stal jedním z nás v tomto hmotném svĕtĕ, vyžaduje to velké odříkání, ale chceme-li jít zpátky ke Kṛṣṇovi (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna), stačí, když Ho budeme znát a milovat. Jedinĕ prostřednictvím lásky se můžeme snadno vrátit domů, zpátky k Bohu.“ Śrīla Prabhupāda dále vysvĕtluje, že Caitanya Mahāprabhu volnĕ rozdává požehnání láskou ke Kṛṣṇovi, která človĕku umožní vrátit se do Kṛṣṇova sídla zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry. Tento proces zpívání je v současném vĕku mnohem účinnĕjší než umĕlé pokusy podrobovat se přísné askezi. Śrīla Prabhupāda uzavírá: „Človĕk tedy nemusí podstupovat tvrdou askezi trvající mnoho tisíc let; potřebuje se jen naučit, jak milovat Kṛṣṇu a neustále Mu sloužit (sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ). Pak se bude moci velmi snadno vrátit domů, zpátky k Bohu. Nemusíme Pána přivádĕt sem za nĕjakým hmotným účelem, například abychom mĕli syna nebo cokoliv jiného. Pokud se vrátíme domů, zpátky k Bohu, bude nám vyjeven náš skutečný, vĕčný vztah s Pánem, a ten budeme vĕčnĕ rozvíjet. Zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry postupnĕ rozvineme náš vĕčný vztah s Nejvyšší Osobou, a tak dosáhneme dokonalosti zvané svarūpa-siddhi. Mĕli bychom využít tohoto požehnání a vrátit se domů, zpátky k Bohu.“ (Bhāg. 10.3.38 význam)

I když si Vasudeva a Devakī přáli, aby se Kṛṣṇa stal jejich synem, je třeba vĕdĕt, že jsou to oddaní vĕčnĕ milující Kṛṣṇu. Pán sám říká (Bhāg. 10.3.39): mohitau devamāyayā – Vasudeva a Devakī, Jeho čistí oddaní, byli zahaleni Jeho vnitřní energií. Ve čtvrtém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (4.1.20) se velký mudrc Atri Muni modlil k Pánu: prajām ātma-samāṁ mahyaṁ prayacchatu – „Buď tak laskavý a dej mi stejného syna, jako jsi Ty.“ Atri Muni řekl, že chce syna přesnĕ jako je Pán, a tudíž nebyl čistý oddaný, neboť chtĕl, aby se mu splnila touha, která byla hmotná. Kdyby si přál mít za své dítĕ Nejvyšší Osobnost Božství, byl by zcela zbavený hmotných tužeb, protože by toužil po Nejvyšší Absolutní Pravdĕ; on však chtĕl podobné dítĕ, a proto byla jeho touha hmotná. Mudrce Atriho tedy nelze počítat mezi čisté oddané. Vasudeva a Devakī však chtĕli samotného Pána, a byli tedy Pánovi čistí oddaní. Vasudevův výrok v této sloce apūjayaṁ na mokṣāya mohito deva-māyayā je tedy třeba chápat tak, že Kṛṣṇova vnitřní energie zmátla Vasudevu, aby si přál Kṛṣṇu za syna. To připravilo cestu pro Pánovo zjevení jako syna svých milujících oddaných.

« Previous Next »