SLOKA 9
yathā vicitra-vyasanād
bhavadbhir viśvato-bhayāt
mucyema hy añjasaivāddhā
tathā naḥ śādhi su-vrata
yathā — aby; vicitra-vyasanāt — kde číhají mnohá nebezpečí; bhavadbhiḥ — díky tobĕ; viśvataḥ-bhayāt — (z tohoto hmotného svĕta) který všude nahání strach; mucyema — abych mohl být vysvobozen; hi — jistĕ; añjasā — snadno; eva — dokonce; addhā — přímo; tathā — takto; naḥ — nás; śādhi — prosím pouč; su-vrata — ty, který jsi vždy vĕrný svému slibu.
Můj milý pane, ty jsi vždy vĕrný svému slibu. Prosím, jasnĕ mĕ pouč, abych se tvou milostí mohl snadno vysvobodit z hmotné existence, kde číhají mnohá nebezpečí a která nás neustále poutá strachem.
Slovo mucyema je zde významné. V předchozí sloce Vasudeva řekl, že byl zmaten Pánovou klamnou energií, a proto nemohl od Nejvyšší Osobnosti Božství získat dar osvobození. Proto se nyní obrací na čistého oddaného Pána s důvĕrou, že jeho milostí jistĕ získá vysvobození z hmotného zajetí.
V této souvislosti jsou velmi důležitá slova añjasā, „snadno“, a addhā, „přímo“. Hlupáci chtĕjí pyšnĕ jít přímo k Nejvyšší Osobnosti Božství, aniž by přijali čistého oddaného Pána za duchovního mistra, ale ti, kdo jsou pokročilí v duchovní nauce, vĕdí, že přímý styk s Nejvyšší Osobností Božství človĕk naváže pokorou a službou u lotosových nohou čistého oddaného. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.17.27) Pán Kṛṣṇa říká: ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāvamanyeta karhicit. Mĕli bychom tedy chápat, že čistý oddaný Kṛṣṇy stojí na stejné duchovní úrovni jako samotný Pán. To neznamená, že čistý oddaný je také Bůh, ale díky jeho důvĕrnému láskyplnému spojení s Pánem ho Pán přijímá jako svou vlastní duši. Jinými slovy, Kṛṣṇa je vždy v srdci svého čistého oddaného a čistý oddaný je vždy v Kṛṣṇovĕ srdci. I když je Śrī Kṛṣṇa vĕčnĕ Nejvyšší Osobnost Božství a nemá sobĕ rovného, více Ho tĕší, když vidí, jak je uctíván Jeho čistý oddaný. Proto Pán říká: ācāryaṁ māṁ vijānīyāt. Človĕk musí vzdávat vaiṣṇavskému duchovnímu učiteli stejnou úctu, jakou by prokazoval Pánu. Jakmile tedy potĕší vaiṣṇavského duchovního mistra, okamžitĕ potĕší Kṛṣṇu a udĕlá duchovní pokrok. Slovo añjasā znamená, že tento autorizovaný proces je nejsnadnĕjší metodou dosažení duchovní dokonalosti. A jelikož je čistý oddaný průzračným médiem, je použito slovo addhā, „přímo“, které vyjadřuje, že služba prokázaná čistému oddanému jde přímo k lotosovým nohám Kṛṣṇy, zatímco služba, kterou z vlastního rozmaru človĕk nabízí Kṛṣṇovi přímo, nikoliv skrze pravého duchovního mistra, nebude přijata, a tudíž nemá žádný význam.
Ti, kdo skutečnĕ chtĕjí dosáhnout nejvyšší dokonalosti, čili vrátit se domů, zpátky do vĕčného, blaženého Kṛṣṇova království, by mĕli velmi pečlivĕ studovat příklad, který dal Śrī Vasudeva v tĕchto dvou slokách. Naznačuje, že i když človĕk nemůže získat osvobození přímým uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství, může velmi snadno dovést svůj život k dokonalosti chvilkovým stykem s čistým oddaným Pána Kṛṣṇy, jakým je například Nārada Muni, vznešený vaiṣṇavský svĕtec mezi polobohy.
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho slovo viśvato-bhayāt vyjadřuje, že Vasudeva se velmi obával kletby brāhmaṇů. Tak jako uctíváním vaiṣṇavů může človĕk dosáhnout dokonalosti, vyvoláním jejich nespokojenosti může na sebe přivolat veškeré neštĕstí. Vasudeva se tedy bál prokletí, které vyřkli brāhmaṇové v Piṇḍāraka-tīrtĕ.