SLOKA 61
su-duḥsaham imaṁ manya
ātmany asad-atikramam
viduṣām api viśvātman
prakṛtir hi balīyasī
ṛte tvad-dharma-niratān
śāntāṁs te caraṇālayān
su-duḥsaham — velmi tĕžké snášet; imam — toto; manye — myslím si; ātmani — vůči vlastní osobĕ; asat — nevĕdomých lidí; atikramam — útoky; viduṣām — pro učené; api — dokonce i; viśva-ātman — ó duše vesmíru; prakṛtiḥ — podmínĕná povaha; hi — jistĕ; balīyasī — velmi silná; ṛte — kromĕ; tvat-dharma — ve Tvé oddané službĕ; niratān — tĕch, kdo jsou neochvĕjní; śāntān — klidní; te — Tvých; caraṇa-ālayān — kteří sídlí u lotosových nohou.
Ó duše vesmíru, hmotné podmínĕní je velmi silné, a proto je i pro učence nesmírnĕ tĕžké snášet urážky od nevĕdomých. Ty dokáží snášet jedinĕ Tví oddaní, kteří se neochvĕjnĕ vĕnují láskyplné službĕ Tobĕ a kteří dosáhli klidu tím, že sídlí u Tvých lotosových nohou.
Teoretická učenost z nikoho neudĕlá skutečného svĕtce, aniž dosáhne pokročilosti v naslouchání o slávĕ Nejvyššího Pána a v jejím opĕvování. Podmínĕnou povahu, která je výsledkem dlouhodobého styku s hmotou, je velmi tĕžké překonat. Proto bychom mĕli pokornĕ přijmout útočištĕ u lotosových nohou Nejvyššího Pána, který tak úžasným způsobem vysvĕtlil Śrī Uddhavovi pravý smysl poznání.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté druhé kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Výčet prvků hmotného stvoření“.