SLOKA 44
anīha ātmā manasā samīhatā
hiraṇ-mayo mat-sakha udvicaṣṭe
manaḥ sva-liṅgaṁ parigṛhya kāmān
juṣan nibaddho guṇa-saṅgato ’sau
anīhaḥ — neusilující; ātmā — Nejvyšší Duše; manasā — spolu s myslí; samīhatā — jež usiluje; hiraṇ-mayaḥ — projevující transcendentální osvícení; mat-sakhaḥ — můj přítel; udvicaṣṭe — shlíží shůry; manaḥ — mysl; sva-lingam — jež na ni (duši) projektuje obraz hmotného svĕta; parigṛhya — přijímající; kāmān — objekty tužeb; juṣan — zabývající se; nibaddhaḥ — stává se spoutanou; guṇa-saṅgataḥ — kvůli styku s kvalitami přírody; asau — ona nekonečnĕ malá duchovní duše.
I když je Nadduše přítomná s usilující myslí v hmotném tĕle, nevyvíjí žádné úsilí, neboť je již transcendentálnĕ osvícena. V roli mého přítele jen vše sleduje jako svĕdek ze svého transcendentálního postavení. Naproti tomu já, nekonečnĕ malá duchovní duše, jsem přijal tuto mysl, která je zrcadlem odrážejícím obraz hmotného svĕta. Tak jsem si začal užívat objektů tužeb a kvůli styku s kvalitami přírody jsem se zapletl.