SLOKA 44
yoga-caryām imāṁ yogī
vicaran mad-apāśrayaḥ
nāntarāyair vihanyeta
niḥspṛhaḥ sva-sukhānubhūḥ
yoga-caryām — předepsaný proces yogy; imām — tento; yogī — yogī; vicaran — konající; mat-apāśrayaḥ — jenž přijal útočištĕ u Mĕ; na — ne; antarāyaiḥ — překážkami; vihanyeta — je zastaven; niḥspṛhaḥ — prostý všeho dychtĕní; sva — duše; sukha — štĕstí; anubhūḥ — zažívající v nitru.
Yogī, který u Mĕ přijal útočištĕ, zůstává prostý všeho dychtĕní, protože zažívá štĕstí duše ve svém nitru. Díky tomu ho v tomto procesu yogy nezastaví žádné překážky.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho Nejvyšší Pán stručnĕ popsal Uddhavovi jádro moudrosti všech Upaniṣad se závĕrem, že čistá oddaná služba Pánu je tím pravým prostředkem, který vede ke konečnému osvobození. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti zdůrazňuje, že navzdory veškeré snaze haṭha-yogīch a rāja-yogīch o pokrok na svých předepsaných cestách jim překážky, které potkávají, často znemožní dosáhnout cílů, za kterými šli. Zato ten, kdo se odevzdá Nejvyššímu Pánu, bezpochyby dospĕje na své duchovní cestĕ domů, zpátky k Bohu.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté osmé kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Jñāna-yoga“.