SLOKA 9
pratyakṣeṇānumānena
nigamenātma-saṁvidā
ādy-antavad asaj jñātvā
niḥsaṅgo vicared iha
pratyakṣeṇa — přímým vnímáním; anumānena — logickou dedukcí; nigamena — výroky písem; ātma-saṁvidā — a vlastní realizací; ādi-anta-vat — jenž má počátek a konec; asat — neskutečný; jñātvā — když ví; niḥsaṅgaḥ — bez připoutanosti; vicaret — mĕl by se pohybovat; iha — tímto svĕtem.
Osoba by mĕla vĕdĕt na základĕ přímého vnímání, logické dedukce, svĕdectví písem a osobní realizace, že tento svĕt má počátek a konec, a není tedy nejvyšší realitou. Mĕl by v nĕm tedy žít bez připoutanosti.
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho existují dvĕ hlavní hmotné duality. První dualitou je vidĕt hmotné dobro a zlo, krásu a ošklivost, bohatství a chudobu a tak dále. A druhou je vidĕt celý hmotný svĕt jako oddĕlený od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, či na Pánu nezávislý. První dualita, týkající se protikladů, podléhá zániku vlivem času a druhá dualita, představa o oddĕlenosti, je pouhou halucinací. Ten, kdo je pevnĕ přesvĕdčený o dočasné, klamné povaze tohoto svĕta, se jím pohybuje svobodnĕ, bez připoutanosti. I když se vĕnuje všem možným druhům oddané služby Pánu, nikdy se nezaplétá a je stále šťastný a spokojený v duchovním vĕdomí.