SLOKA 37
tan māśu jahi vaikuṇṭha
pāpmānaṁ mṛga-lubdhakam
yathā punar ahaṁ tv evaṁ
na kuryāṁ sad-atikramam
tat — proto; mā — mĕ; āśu — rychle; jahi — prosím zabij; vaikuṇṭha — ó Pane Vaikuṇṭhy; pāpmānam — hříšného; mṛga-lubdhakam — lovce jelenů; yathā — abych; punaḥ — znovu; aham — Já; tu — jistĕ; evam — takto; na kuryām — nedopustil se; sat — vůči svatým osobám; atikramam — přečinu.
Proto prosím, ó Pane Vaikuṇṭhy, okamžitĕ tohoto hříšného lovce zvířat zabij, aby se už nikdy nemohl dopustit takových provinĕní proti svatým osobám.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že bratrovražedný boj yaduovské dynastie a lovcův útok na Pána Kṛṣṇu jsou jednoznačnĕ činnosti Pánovy vnitřní energie, které mají splnit touhy Pána v rámci Jeho zábav. Popisy dosvĕdčují, že svár mezi členy yaduovské dynastie vypukl za soumraku; potom Pán usedl na břehu řeky Sarasvatī. Je řečeno, že tehdy tam dorazil lovec, který chtĕl zabít jelena, ale to je vysoce nepravdĕpodobné: ve velké bouřlivé bitvĕ právĕ padlo víc než 560 miliónů bojovníků, všude tekla krev a zemĕ byla poseta mrtvolami – a najednou se tam objeví prostý lovec a chce ulovit jelena. Jeleni mají bázlivou a plachou povahu. Kde by se vzal jelen na místĕ tak obrovské bitvy? A jak by lovec mohl klidnĕ lovit na místĕ takového krveprolití? Odstranĕní yaduovské dynastie a odchod samotného Pána Kṛṣṇy z této Zemĕ tedy nebyly hmotné historické události, ale projev Pánovy vnitřní energie, která ukončila Jeho projevené zábavy na Zemi.