Z tváře, paží, stehen a chodidel původní osoby Pána Viṣṇua se rodí (v tomto pořadí a podle vlivu kvality dobra, vášnĕ a nevĕdomosti) čtyři varṇy – brāhmaṇa a tak dále – a také čtyři různé āśramy. Pokud příslušníci čtyř vareṇ a čtyř āśramů neuctívají Pána Śrī Hariho, který je osobnĕ zdrojem jejich stvoření, nutnĕ poklesnou. V tĕchto třídách jsou ženy a śūdrové, kteří se obvykle nedostanou k naslouchání a přednášení hari-kathā, vzhledem ke své nevĕdomosti zvláštními kandidáty milosti velkých duší. Členové ostatních tří vareṇ sice skrze védské zasvĕcení, které jim dává druhé zrození (śrauta-janma), získávají způsobilost dosáhnout lotosových nohou Hariho, ale bývají zmateni smyšlenými výklady Véd. Vydávají se za velké učence, a přitom nechápou, co je základním smyslem karmy. Ve své touze po plodech se vemlouvají do příznĕ jiných božstev a oddané Nejvyšší Osobnosti Božství zesmĕšňují. Jsou upnutí na rodinný život, připoutaní ke svĕtským klepům a o oddanou službu Viṣṇuovi a vaiṣṇavům nemají zájem. Jsou pobláznĕní hmotným bohatstvím a radovánkami, postrádají schopnost pravého rozlišování a inteligenci a vždy následují svoji mysl. Tato připoutanost k rodinnému životu a tak dále je pro bĕžné lidi přirozená, i když je v rozporu s nejlepšími pokyny śāster. Ve všech ohledech se vyprostit z takového života je základní učení Véd. Pravým bohatstvím je to, které vede k vĕrnému konání povinností duše, ne to, co skýtá jen sobecký smyslový požitek. Pro naplnĕní touhy potĕšit smysly muži a ženy vytvářejí páry a plodí dĕti. Když tito lidé na úrovni zvířat pobíjejí zvířata mimo rámec konání obĕtí, budou muset sami snášet násilí v příštím životĕ. Když nĕkdo v náruživé touze po vlastním požitku ubližuje jiným živým bytostem, útočí tím i na Pána Śrī Hariho, jenž sídlí v tĕlech všech živých bytostí jako Nadduše. Hlupáci, kteří podvádĕjí sami sebe, se staví proti Pánu Vāsudevovi, a tak plnĕ završují svou zkázu a jdou do pekla.