SLOKA 3
ya eṣāṁ puruṣaṁ sākṣād
ātma-prabhavam īśvaram
na bhajanty avajānanti
sthānād bhraṣṭāḥ patanty adhaḥ
yaḥ — ten, kdo; eṣām — jejich; puruṣaṁ — Nejvyššího Pána; sākṣāt — přímo; ātma-prabhavam — původ jejich stvoření; īśvaram — nejvyššího vládce; na — ne; bhajanti — uctívají; avajānanti — snižují; sthānāt — ze svého postavení; bhraṣṭāḥ — pokleslí; patanti — padají; adhaḥ — dolů.
Pokud členové kterékoliv ze čtyř vareṇ a čtyř āśramů neuctívají nebo zámĕrnĕ znevažují Osobnost Božství, původ svého vlastního stvoření, tak poklesnou ze svého postavení do pekelných životních podmínek.
Slova na bhajanti v tomto verši se vztahují na ty, kdo neuctívají Nejvyššího Pána z nevĕdomosti, zatímco slovo avajānanti se vztahuje na ty, kdo se již dozvĕdĕli o Pánovĕ svrchovaném postavení, ale přesto Mu projevují neúctu. Již bylo popsáno, že čtyři duchovní stavy a druhy zamĕstnání jsou vytvořené z Pánova tĕla. Nejvyšší Pán je totiž zdrojem všeho, jak uvádí Bhagavad-gītā (10.8): ahaṁ sarvasya prabhavaḥ. Ti, kdo jsou pošetilí a nedotazují se na postavení Osobnosti Božství, a také ti, kdo Pána znevažují, přestože o Jeho transcendentálním postavení slyšeli, nevyhnutelnĕ poklesnou ze systému varṇāśrama-dharmy. To vyjadřují slova sthānād bhraṣṭāḥ. Slova patanty adhaḥ znamenají, že ten, kdo poklesne z varṇāśramského systému, nebude ochránĕný před hříšnými činnostmi ani mu nebudou připsány žádné zásluhy za provádĕní obĕtí, a tak se bude postupnĕ propadat do čím dál tím nižších druhů života v pekelných podmínkách. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poukázal na to, že původní příčinou urážky Pána a poklesnutí ze svého postavení je to, že se človĕk nenaučil patřičnĕ uctívat pravého duchovního mistra. Ten, kdo je naučený uctivĕ se klanĕt pravému duchovnímu mistrovi a uctívat ho, bude automaticky náležitĕ uctívat Nejvyššího Pána. Bez milosti pravého duchovního mistra se i takzvanĕ zbožný človĕk postupnĕ stane ateistou, pošetilou spekulací bude Pána znevažovat a poklesne do pekelných životních podmínek. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura podotýká, že puruṣa zmínĕný v tomto verši je Pán Garbhodakaśāyī Viṣṇu, jehož oslavují modlitby Puruṣa-sūkta. Je-li nĕkdo pyšný na své vysoké společenské postavení a závistivĕ si myslí, že i Pán je výtvorem přírody a že žádná absolutní bytost, která je původem všech ostatních bytostí, neexistuje, je to nafoukaný hlupák, který jistĕ poklesne ze systému varṇāśramy a bude žít jako divoké zvíře.