SLOKA 38-40

Védy obsahují informace o minulosti, současnosti i budoucnosti životních podmínek v celém vesmíru. To není nic podivuhodného. Například právĕ v Indii zažíváme jaro, ale víme, že pozdĕji nastane horké léto, po nĕmž bude následovat období dešťů, podzim a nakonec zima a nové jaro. Víme také, že tato roční období opakovanĕ nastávala v minulosti. Tak jako obyčejní lidé chápou minulá, současná a budoucí roční období na Zemi, osvobození následovníci védské kultury snadno chápou minulé, současné a budoucí podmínky na Zemi i na dalších planetách bĕhem střídajících se vesmírných vĕků. Obyvatelé Satya-yugy jsou si dobře vĕdomi podmínek v Kali-yuze. Vĕdí, že v Kali-yuze tíživé hmotné pomĕry nutí živé bytosti zcela se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství, a že proto obyvatelé tohoto vĕku vyvíjejí vysokou míru lásky k Bohu. Proto i obyvatelé Satya-yugy, i když jsou mnohem čistší, vĕrnĕjší pravdĕ a lépe se ovládají než lidé v jiných vĕcích, se chtĕjí narodit bĕhem Kali-yugy, aby okusili čistou lásku ke Kṛṣṇovi.

Nikdo se nemůže stát pokročilým oddaným Pána bez společnosti oddaných. Jelikož tedy v Kali-yuze ostatní védské metody kvůli nepříznivým podmínkám selhávají a jedinou autorizovanou védskou metodou je upřímné zpívání Pánova svatého jména, které je dostupné pro každého, bude v tomto vĕku nepochybnĕ bezpočet vaiṣṇavů neboli oddaných Pána. Pro toho, kdo se chce sdružovat s oddanými, je zrození v tomto vĕku velmi příznivé. Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy zakládá autorizované vaiṣṇavské chrámy po celém svĕtĕ, aby lidé v nesčetných oblastech mohli využít společnosti čistých vaiṣṇavů.

Společnost oddaných Pána je mnohem cennĕjší než jakákoliv společnost tĕch, kdo se pouze umí ovládat, jsou prosti hříchu nebo znají důkladnĕ Védy. Proto je ve Śrīmad-Bhāgavatamu (6.14.5) uvedeno:

„Ó velký mudrci, z mnoha miliónů osvobozených osob vlastnících dokonalé poznání o osvobození je možná jeden oddaný Pána Nārāyaṇa, Kṛṣṇy. Takoví oddaní, kteří jsou naprosto klidní, jsou nesmírnĕ vzácní.“ V Caitanya-caritāmṛtĕ (Madhya 22.54) je zase řečeno:

„Všechna zjevená písma říkají, že stačí jen okamžik ve společnosti čistého oddaného, a človĕk může dosáhnout veškerého úspĕchu.“

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho slova kvacit kvacit v tomto verši vyjadřují, že v Kali-yuze se Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya zjeví v Gauḍa-deśi, v okrese Nadia, a z tohoto ústředního místa postupnĕ rozšíří záplavu lásky k Bohu po celé Zemi. V Gauḍa-deśi se rodí také mnoho dalších vznešených oddaných, jako například Śrī Advaitācārya.

Metoda zpívání svatého jména Kṛṣṇy, kṛṣṇa-kīrtan, není omezená na Kali-yugu. Ve Viṣṇu-dharmĕ je v souvislosti s příbĕhem pokleslého kṣatriyského syna řečeno:

„Pokud je nĕkdo dychtivý zpívat jméno Śrī Hariho, neplatí pro nĕho žádná omezení co se týče místa nebo času, ani žádné zákazy ohlednĕ přijímání zbytků jídla a podobnĕ.“ Rovnĕž ve Skanda Purāṇĕ, Viṣṇu-dharmĕ a v části Padma Purāṇy zvané Vaiśākha-māhātmya se uvádí: cakrāyudhasya nāmāni sadā sarvatra kīrtayet – „Jména Nejvyššího Pána, který má za svou zbraň disk, by se mĕla oslavovat vždy a všude.“ Skanda Purāṇa též uvádí:

„Při zpívání Pánova jména není třeba brát ohled na místo, čas, okolnosti, předbĕžné očistné obřady či jiné faktory. Toto zpívání je zcela nezávislé na ostatních procesech a tĕm, kdo se mu s dychtivostí vĕnují, plní všechna přání.“ Ve Viṣṇu-dharmĕ se také uvádí:

„Pro toho, kdo má v srdci Pána Govindu, se projevuje Satya-yuga uprostřed vĕku Kali, a naopak i Satya-yuga se stává Kali-yugou pro toho, kdo nemá v srdci Pána, jenž nikdy neklesá.“ Svaté jméno Kṛṣṇy je mocné všude, vždy a za všech okolností; proto by ho mĕl každý pronášet, ať v Kali-yuze, Satya-yuze, na nebi, v pekle nebo na Vaikuṇṭĕ. Kṛṣṇovo svaté jméno je s Ním vĕčnĕ totožné a Kṛṣṇa je vĕčnĕ Nejvyšší Osobnost Božství. Není tedy pravda, že svaté jméno má sílu v tomto vĕku jen proto, že ostatní procesy jsou neúčinné.

Ve Śrī Viṣṇu Purāṇĕ je také řečeno, že pronášení svatých jmen Pána je mnohem mocnĕjší než pouhá snaha vzpomínat na Pána pomocí meditace. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.11) Śukadeva Gosvāmī prohlásil:

„Ó králi, neustálé zpívání svatého jména Pána způsobem, jakým to dĕlají velké autority, je cestou, po které bez pochyb a beze strachu dojdou k úspĕchu všichni – ti, kteří jsou prostí všech hmotných tužeb, ti, kteří jsou chtiví všech hmotných požitků, i ti, kteří jsou díky transcendentálnímu poznání vnitřnĕ spokojení.“ Ve svém komentáři k tomuto verši Bhāgavatamu Śrīla Prabhupāda napsal: „Podle Śrī Śukadevy Gosvāmīho je tato cesta k úspĕchu (zpívání svatého jména) pevnĕ stanovenou skutečností, k níž nedošel pouze on sám, ale i všichni dřívĕjší ācāryové. Není proto třeba dalších důkazů.“ Čtenář se může seznámit s významem, který Śrīla Prabhupāda napsal k tomuto verši, aby získal podrobný výklad pronášení svatého jména Pána a přestupků, kterých je třeba se při tomto pronášení vyvarovat.

Vaiṣṇava-cintāmaṇi obsahuje tento výrok:

„Vzpomínání na Pána Viṣṇua sice dokáže zničit všechny hříchy, ale dosáhnout ho vyžaduje neobyčejné úsilí. Zato k provádĕní kṛṣṇa-kīrtanu stačí pohybovat rty. Proto je tento proces lepší.“ Śrīla Jīva Gosvāmī také citoval tento verš:

„Ó potomku Bharaty, svatá jména Pána Viṣṇua zní neustále v ústech toho, kdo dříve dokonale uctíval Vāsudeva po stovky životů.“ Stejnou myšlenku vyjadřuje ve Śrīmad-Bhāgavatamu Śrīmatī Devahūti, když říká svému synovi Kapilovi:

„Jak slavní jsou ti, jejichž jazyky opĕvují Tvé svaté jméno! Takové osoby jsou hodné úcty i když se narodily v rodinách pojídačů psů. Ti, kdo opĕvují Tvé svaté jméno, se museli podrobit všem druhům askeze, obĕtovat v ohni a osvojit si ušlechtilé chování árjů. Jelikož zpívají Tvé svaté jméno, museli se vykoupat na svatých poutních místech, studovat Védy a splnit veškeré ostatní požadavky.“ (Bhāg. 3.33.7)

Śrīla Jīva Gosvāmī tedy dospĕl k závĕru, že provádĕt kīrtan je možné ve všech vĕcích rovnocennĕ. V Kali-yuze ovšem Nejvyšší Osobnost Božství ze své bezpříčinné milosti osobnĕ nabádá živé bytosti, aby svaté jméno přijaly. Bhaktivinoda Ṭhākura proto cituje Pána:

„Ó podmínĕné duše, které pošetile spíte na klínĕ čarodĕjnice Māyi, přinesl jsem vynikající lék na chorobu v podobĕ vaší iluze. Tento lék se jmenuje hari-nāma. Je to Moje svaté jméno a pokud ho přijmete, dosáhnete v životĕ veškeré dokonalosti. Proto vás upřímnĕ žádám, začnĕte laskavĕ brát tento lék, který jsem vám osobnĕ přinesl.“

Ve verši 32 této kapitoly bylo řečeno: yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi su-medhasaḥ. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho slova saṅkīrtana-prāyaiḥ, která znamenají „hlavnĕ procesem saṅkīrtanu,“ vyjadřují, že i když lze v Kali-yuze do jisté míry praktikovat i jiné procesy, jako je uctívání Božstev, jejich úspĕšnost vyžaduje, aby byly příznivým způsobem spojené s pronášením svatých jmen Pána. Ten, kdo uctívá Božstvo Kṛṣṇy, by mĕl vĕdĕt, že nejdůležitĕjší částí tohoto uctívání je neustálé pronášení Pánových svatých jmen. Na druhou stranu ten, kdo dokonale pronáší svaté jméno Pána, nemusí záviset na jiných procesech, jak uvádí následující slavná mantra:

„V tomto vĕku Kali není jiná možnost, není jiná možnost, není jiná možnost duchovního pokroku než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.“ (Bṛhan-nāradīya Purāṇa 38.126) Všechny tyto citáty dokazují, že výrok v Bhāgavatamu (kaliṁ sabhājayanty āryāḥ), že duchovnĕ pokročilé osoby uctívají vĕk Kali pro možnosti, které v nĕm Pán poskytuje, si vůbec neodporuje.

Na konci 40. sloky v této kapitole je řečeno: prāyo bhaktā bhagavati vāsudeve 'malāśayāḥ – ti, kdo mohou pravidelnĕ pít vodu ze svatých řek jižní Indie, budou vĕtšinou oddanými Pána Vāsudevy s čistým srdcem. Slovo prāyaḥ, „vĕtšinou“, naznačuje, že lidé, kteří urážejí Pánovy oddané, přestože se sami za oddané prohlašují, mezi duše s čistým srdcem (amalāśayāḥ) nepatří. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poukázal na to, že človĕk by se nemĕl nechat zmást zdánlivou chudobou obyvatel jižní Indie. I dnes tráví obyvatelé míst, která zmiňuje tento verš, své dny často se skrovnou potravou i oblečením a žijí jako velcí odříkaví oddaní Nejvyššího Pána. Není tedy pravda, že „šaty dĕlají človĕka“. Žít jako naleštĕné zvíře, luxusnĕ se oblékat a uspokojovat jazyk bohatou potravou nejsou znaky pokročilého transcendentalisty. Ačkoliv jsou obyvatelé jižní Indie obvykle Śrī vaiṣṇavové neboli oddaní z Lakṣmī-sampradāyi, následovníci Caitanya Mahāprabhua je uznávají za oddané Pána. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je třeba jejich odříkavé životní podmínky vidĕt jako přednost, ne jako nedostatek.