SLOKA 42
sva-pāda-mūlam bhajataḥ priyasya
tyaktānya-bhāvasya hariḥ pareśaḥ
vikarma yac cotpatitaṁ kathañcid
dhunoti sarvaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ
sva-pāda-mūlam — Kṛṣṇovy lotosové nohy, útočištĕ oddaných; bhajataḥ — kdo uctívá; priyasya — kdo je Kṛṣṇovi velmi drahý; tyakta — zanechaná; anya — vůči druhým; bhāvasya — toho, jehož náklonnost; hariḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; para-īśaḥ — Nejvyšší Pán; vikarma — hříšné činnosti; yat — jakékoliv; ca — a; utpatitam — které se vyskytnou; kathañcit — nĕjak; dhunoti — odstraňuje; sarvam — všechny; hṛdi — do srdce; sanniviṣṭaḥ — jenž vstoupil.
Kdo takto zanechal všech ostatních činností a plnĕ přijal útočištĕ u lotosových nohou Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství, je Pánu velmi drahý. Pokud se tato odevzdaná duše shodou okolností dopustí nĕčeho hříšného, Nejvyšší Pán, jenž sídlí v srdci každé bytosti, okamžitĕ odstraní reakci za tento hřích.
V předchozím verši bylo jasnĕ popsáno, že plnĕ odevzdaný oddaný Nejvyššího Pána nemusí plnit bĕžné svĕtské povinnosti. Tento verš vyjevuje, že oddaná služba je tak čistá a mocná, že odevzdaný oddaný Pána také nemusí podstupovat jiné očistné procesy. To je popsáno v šestém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu – odevzdaný oddaný nemusí provádĕt prāyaścittu neboli odčinĕní za nahodilý poklesek v podobĕ hříšného jednání. Jelikož oddaná služba je sama o sobĕ tím nejočistnĕjším procesem, upřímný oddaný, který náhodnĕ klopýtl na své cestĕ, by se mĕl okamžitĕ vrátit ke své čisté oddané službĕ u lotosových nohou Pána a Pán ho ochrání, jak říká v Bhagavad-gītĕ (9.30):
api cet su-durācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
Slova tyaktānya-bhāvasya v tomto verši jsou velmi významná. Jak uvádí předchozí verš, čistý oddaný si jasnĕ uvĕdomuje, že všechny živé bytosti, včetnĕ Brahmy a Śivy, jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, a jako takové nemají žádnou oddĕlenou či nezávislou existenci. Jelikož chápe, že všechno a všichni jsou nedílné části Pána, automaticky nemá zájem páchat hříšné činnosti narušováním Božího řádu. Mocný vliv hmotné přírody však může i upřímného oddaného dočasnĕ oklamat a svést ho z nekompromisní cesty čisté oddané služby. V takovém případĕ Pán Kṛṣṇa osobnĕ ze srdce odstraní toto hříšné jednání. Ani Yamarāja, pán smrti, nemá pravomoc potrestat odevzdaného oddaného, který se náhodnĕ dopustil hříšných činů. Jak uvádí tento verš, Kṛṣṇa je pareśa, Nejvyšší Pán, a žádní druhotní pánové, jako například polobozi, nemohou osobní oddané Pána ohrozit. Ajāmila byl v mládí zbožným brāhmaṇou a sloužil Pánu, ale pozdĕji se vlivem špatné společnosti ve styku s prostitutkou stal prakticky nejpokleslejším človĕkem na svĕtĕ. Na konci jeho života poslal Yamarāja své Yamadūty, aby duši hříšného Ajāmila odtáhli, ale Pán ihned poslal své osobní společníky, aby Ajāmila zachránili a ukázali Yamarājovi, že žádná druhořadá osobnost nemůže rušit oddané Nejvyšší Osobnosti Božství. To je řečeno v Bhagavad-gītĕ: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati.
Nĕkdo může namítat, že smṛti-śāstra uvádí: śruti-smṛti mamaivājñe – védská písma jsou přímá nařízení Osobnosti Božství. Jak tedy může Pán snášet, když se nĕkdo Jeho pokyny občas neřídí, i kdyby to byli Jeho oddaní? Na tuto případnou námitku odpovídá v tomto verši slovo priyasya. Pánovi oddaní jsou Mu velmi drazí. Milované dítĕ může nedopatřením udĕlat nĕco hodnĕ ošklivého, ale milující otec mu odpustí, vĕdom si jeho dobrých úmyslů. I když se tedy oddaní nesnaží zneužívat Pánovy milosti k tomu, aby Ho žádali, ať je zbaví budoucího utrpení, Pán sám ze své vlastní iniciativy oddané zbavuje reakcí za příležitostná poklesnutí.
Tato Pánova bezpříčinná milost vůči Jeho oddaným je Jeho paramaiśvaryam, svrchovaný majestát. Vĕrný oddaný se postupnĕ osvobodí i od nahodilých poklesků, protože jeho srdce se očišťuje již pouhým vzpomínáním na Pánovy lotosové nohy, a co teprve, když Mu aktivnĕ slouží. I když se nĕkdy může zdát, že odevzdané oddané Osobnosti Božství ovlivňují svĕtské postoje, milostivý Pán je nevyhnutelnĕ chrání, a oni ve skutečnosti nikdy nezakusí v životĕ porážku.