SLOKA 35

Mnoho polobohů, kteří přišli na Zem, aby asistovali Pánu Kṛṣṇovi v Jeho zábavách, se narodilo v yaduovské dynastii a vystupovali jako společníci Pána Kṛṣṇy. Když Pán dokončil své pozemské zábavy, chtĕl tyto polobohy poslat zpátky k jejich předchozí službĕ ve správĕ vesmíru. Každý polobůh se mĕl vrátit na svou planetu. Transcendentální mĕsto Dvārakā je tak příznivé, že každý, kdo tam zemře, se okamžitĕ vrací domů, zpátky k Bohu. Jelikož ale polobozi zrození v yaduovské dynastii v mnoha případech ještĕ nebyli na návrat k Bohu připravení, museli zemřít mimo mĕsto Dvāraku. Proto Pán Kṛṣṇa, vydávaje se za obyčejnou živou bytost, řekl: „Jsme všichni v nebezpečí. Pojeďme okamžitĕ do Prabhāsy.“ Takto Kṛṣṇa prostřednictvím své yoga-māyi zmátl tyto polobohy v yaduovské dynastii a odvedl je na svaté místo zvané Prabhāsa.

Jelikož je Dvārakā parama-maṅgala, svrchovanĕ příznivé místo, nemůže se tam odehrát nic, co by byť jen připomínalo nepříznivou situaci. Kṛṣṇova zábava odstranĕní yaduovské dynastie je ve skutečnosti v konečném smyslu příznivá, ale navenek vypadá nepříznivĕ, a proto nemohla probĕhnout ve Dvārace; z toho důvodu Pán Kṛṣṇa odvedl Yaduovce ze Dvāraky pryč. Plánoval, že poté, co pošle polobohy zpátky na jejich planety, sám se ve své původní podobĕ vrátí do duchovního svĕta Vaikuṇṭhy a tam zůstane ve vĕčném mĕstĕ Dvārace.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura připojil k tomuto verši následující důležité komentáře. Prabhāsa je slavné svaté místo nacházející se poblíž železniční stanice Veraval v oblasti Junagarah. Ve třicáté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu je psáno, že po vyslechnutí Kṛṣṇových slov se Yādavové vydali na lodích z ostrovního mĕsta Dvāraky na pevninu a potom v kočárech cestovali do Prabhāsy. Na Prabhāsa-kṣetře pili nápoj zvaný maireya a vypukla mezi nimi hádka. Následovala velká bitva, ve které se navzájem pozabíjeli tvrdými rákosovými stvoly. Tak sehráli členové yaduovské dynastie zábavu vlastní zkázy.

Pán Śrī Kṛṣṇa projevil svou čtyřrukou podobu a usedl pod stromem pippala s levou nohou, jejíž pata mĕla barvu červeného lotosu zvaného koka-nada, položenou na pravém stehnĕ. Lovec jménem Jarā, který obhlížel okolí od břehu oceánu u Prabhāsy, omylem považoval Pánovu červenou nohu za tvář jelena a vystřelil na ní šíp.

U téhož pippalového stromu, pod kterým Pán Kṛṣṇa sedĕl, stojí nyní chrám. Ve vzdálenosti jednoho a půl kilometru od tohoto stromu se na mořském břehu nachází Vīra-prabhañjana Maṭha a říká se, že odtamtud lovec Jarā vystřelil šíp.

V závĕru svého díla Mahābhārata-tātparya-nirṇaya uvedl Śrī Madhvācārya-pāda následující význam mauṣala-līly: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, chtĕl zmást démony a zajistit, aby bylo dodrženo slovo Jeho oddaných a brāhmaṇů; proto vytvořil tĕlo z hmotné energie, do nĕhož se zabodl šíp. Pánovy skutečné čtyřruké podoby se však šíp ani nedotkl. Střelec Jarā byl ve skutečnosti Pánův oddaný Bhṛgu Ṛṣi, který v předchozím vĕku kopl svou nohou do hrudi Pána Viṣṇua. Aby odčinil tento přestupek, že se nemístnĕ dotkl nohou Pánovy hrudi, musel se Bhṛgu narodit jako lovec nízkého původu. Velký oddaný sice dobrovolnĕ přijímá tak nízké zrození, ale Osobnost Božství nesnese pohled na svého oddaného v tak pokleslém postavení. Proto Pán zařídil, aby na konci Dvāpara-yugy, až bude uzavírat své projevené zábavy, Jeho oddaný Bhṛgu v tĕle lovce jménem Jarā střelil šíp do hmotného tĕla stvořeného Pánovou matoucí energií. Tak se mĕl lovec začít kát, zbavit se své pokleslé podoby a jít zpátky na Vaikuṇṭhaloku.

Nejvyšší Pán tedy projevil svou mauṣala-līlu v Prabhāse, aby potĕšil svého oddaného Bhṛgua a zmátl démony, ale je třeba pochopit, že se jedná o klamnou zábavu. Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, neprojevoval žádné hmotné vlastnosti obyčejných lidských bytostí od počátku svého zjevení na Zemi. Nevyšel z matčina lůna, ale sestoupil do porodní místnosti prostřednictvím své nepochopitelné moci. Podobnĕ když opouštĕl tento svĕt smrtelníků, vytvořil klamnou situaci, která mĕla zmást démony. Pro ošálení neoddaných vytvořil klamné tĕlo ze své hmotné energie, zatímco sám zůstal ve svém vlastním tĕle, které je sac-cid-ānanda, a klamnou, hmotnou podobu nechal padnout. Tento klam úspĕšnĕ mate pošetilé démony, ale skutečné transcendentální, vĕčné tĕlo Pána Śrī Kṛṣṇy, které oplývá blažeností, smrti nikdy nepodléhá.

Na Prabhāsa-kṣetře je rovnĕž svaté místo zvané Bhṛgu-tīrtha, jež vyjevil Pán Paraśurāma. Je to soutok dvou řek, Sarasvatī a Hiraṇyi, s oceánem. Odtamtud lovec vystřelil svůj šíp. Podrobný popis Prabhāsa-tīrthy se nachází v Prabhāsa-khaṇḍĕ Skanda Purāṇy. Také mnohé phala-śruti uvedené v Mahābhāratĕ souvisejí s Prabhāsa-tīrthou. Phala-śruti jsou výroky písem slibující různé příznivé výsledky pro toho, kdo vykoná určitou zbožnou činnost. V následujících verších sám Pán vysvĕtlí, jaký prospĕch vyplývá z návštĕvy Prabhāsa-kṣetry a z vykonání náboženských úkonů na tomto místĕ.