SLOKA 43
nāhaṁ tavāṅghri-kamalaṁ
kṣaṇārdham api keśava
tyaktuṁ samutsahe nātha
sva-dhāma naya mām api
na — nejsem; aham — já; tava — Tvých; aṅghri-kamalam — lotosových nohou; kṣaṇa — okamžiku; ardham — na polovinu; api — ani; keśava — ó hubiteli démona Keśiho; tyaktum — zřeknutí se; samutsahe — schopný tolerovat; nātha — ó Pane; sva-dhāma — do svého sídla; naya — prosím vezmi; mām — mĕ; api — také.
Ó Keśavo, můj drahý Pane, ani na zlomek okamžiku nesnesu odloučení od Tvých lotosových nohou. Proto mĕ prosím vezmi s sebou do svého sídla.
Uddhava pochopil, že se Kṛṣṇa chystá odstranit yaduovskou dynastii, a tak prosil Pána, aby ho vzal s sebou do svého sídla. Nepřál si splynout s Kṛṣṇovou neosobní září; chtĕl jít do Jeho duchovního sídla a dál se s Kṛṣṇou stýkat jako Jeho blízký přítel. Kṛṣṇa je Osobnost Božství a může dĕlat, co se Mu zlíbí, ale oddaný Pána prosí o možnost Mu sloužit. Přestože Pán projevuje svá různá sídla, jako je Vṛndāvana, Dvārakā a Mathurā, v hmotném svĕtĕ a přestože se tato místa neliší od svých protĕjšků v duchovním svĕtĕ, nejpokročilejší oddaní, plní touhy osobnĕ sloužit Pánu, velmi dychtí dostat se na Pánovu původní duchovní planetu. Jak uvádí Pán Kapila ve třetím zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, čistí oddaní netouží po osvobození. Tolik si ale přejí sloužit Pánu, že Ho naléhavĕ žádají, aby se před nimi objevil. Šest Gosvāmīch ve své dychtivosti sloužit Rādĕ a Kṛṣṇovi nedočkavĕ hledalo Božský pár a volalo Jejich jména ve vṛndāvanských lesích. Uddhava podobnĕ naléhá na Pána, aby ho vzal do svého sídla, aby nemusel ani na okamžik přerušovat svou osobní službu Pánovým lotosovým nohám.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura podotkl, že nezralé podmínĕné duše si myslí, že Pán Kṛṣṇa je obyčejná duše, jīva, a proto nedokázal ochránit svou dynastii před kletbou brāhmaṇů. Uddhavova slova uvádĕjí představy tĕchto nešťastníků na pravou míru. To Pán Kṛṣṇa zbožným živým bytostem udĕlil zrození v brāhmaṇských rodinách a dal jim také sílu proklít Jeho dynastii. A stejný Pán Kṛṣṇa nakonec ponechal kletbu v platnosti, i když ji mohl zrušit. Pán Kṛṣṇa je tedy na začátku, uprostřed i na konci, přímo i nepřímo, v minulosti, přítomnosti i budoucnosti Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, a je naprosto transcendentální i tomu sebemenšímu náznaku hmotného klamu či neschopnosti.