Uddhava tehdy řekl, že zříkat se hmotných vĕcí s odpoutaností vede k nejvyššímu dobru, ale pro živé bytosti kromĕ oddaných Nejvyššího Pána je toto odříkání velmi obtížné, protože velmi lpí na smyslovém požitku. Poukázal na potřebu nĕjakého pokynu, který by mohl přesvĕdčit hlupáky ztotožňující se s tĕlem, aby plnili své povinnosti v souladu s nařízením Nejvyššího Pána. Ani velcí polobozi jako Brahmā nejsou Pánu úplnĕ odevzdaní, ale Uddhava prohlásil, že on sám přijímá útočištĕ u jediného pravého učitele Absolutní Pravdy – Pána Nārāyaṇa, dokonalého, vševĕdoucího Pána Vaikuṇṭhy a jediného skutečného přítele všech živých bytostí. Když to Nejvyšší Pán slyšel, odpovĕdĕl, že duše, jīva, je ve skutečnosti svůj vlastní guru. Živé bytosti v lidském tĕle mohou pozitivními i negativními metodami vyhledat Nejvyššího Pána a nakonec k Nĕmu dospĕt. Z toho důvodu je Nejvyšší Osobnosti Božství lidská životní podoba velmi drahá. V této souvislosti začal Pán Kṛṣṇa líčit dávný rozhovor mezi brāhmaṇou avadhūtou a velkým králem Yaduem.